Za osm let věrných služeb si ve Slavii vydobyl neotřesitelnou pozici v klubové hierarchii i mezi fanoušky červenobílých. „Slavia je pro mě druhý domov. Těším se,“ říká zlínský fotbalový obránce David Hubáček před sobotním vzájemným utkáním na Letné.
Jak často si vzpomenete?
Občas ano, když se kluci zeptají. Ale to už je hodně dávno.
Dva roky jsou dávno?
Myslel jsem úspěchy. (úsměv) Ne že bych Slavii pravidelně sledoval, ale občas jsem se díval na její zápasy, jak hráli, kdo nastoupil. Někdy jsem si otevřel klubový web, abych zjistil, co je nového.
Teď zrovna čínský investor. Co na to říkáte?
Snad je to pro ně dobrá zpráva. Hlavně finanční jistota, stabilizace klubu. Aby fungoval, jak má, což poslední dobou moc nebylo. Zažil jsem ve Slavii éru, kdy to fungovalo, i kdy ne. Když jsem odešel, tak jsem slyšel, že zase byly nějaké problémy. Doufejme, že už to bude jenom lepší.
Vnímáte pořád Slavii spolu se Spartou jako nejvýznamnější fotbalové značky u nás?
Je to tak. Teď je boom v Plzni, spolu jsou tyhle tři mančafty top. Ale tradice je Sparta a Slavie.
Jak moc se změnila Slavia po vašem odchodu?
Docela dost hráčů je stejných. Latka, Berkovec v bráně, Škoda v útoku, Zmrhal, Hrubý... Pak se přidali mladí, co byli v béčku. Většinu znám.
Je pro vás překvapením, jak vyletěl Milan Škoda?
Nebyl takový střelec, ale hrál dobře. Pak s ním čachrovali, postavili ho na opačnou stranu hřiště. Asi nebylo zbytí, stopeři byli zranění. Ale on je vyloženě útočníkem do vápna, střelcem. Tak ho vnímám já.
V čem je jeho největší síla?
Ve vápně je výborný, má výběr místa. V zakončení hlavou byl vždycky vynikající a ve střelbě nohou se také hodně zlepšil.
Tipl byste si, že bude tahat z bryndy reprezentaci?
Když dá někdo tolik gólů co on, tak by měl dostat šanci. Nároďáku pomohl v klíčovém utkání s Kazachstánem maximálně.
Bude klíčem k úspěchu ho uhlídat?
Jeden z předpokladů. Nebezpeční jsou i Piták se Zmrhalem, ti, co kopou standardní situace. Škoďák si ale dovede šanci vytvořit sám.
Co na něho bude platit?
Žádný útočník nemá rád těsnou obranu a občas v rámci možností přitvrdit. Úplně nejlepší by bylo nepustit ho do vápna.
Měl jste chvilku herní pauzu. Co se stalo?
V přípraváku se Skalicí jsem brnkl do protihráče a zlomil jsem si prst na pravé ruce.
Šel jste na operaci, proč?
Měl jsem to zlomené diagonálně. Bylo lepší zpevnit kost šrouby, aby se nehýbala. Nechal jsem si poradit.
Omezuje vás to?
Mám ortézu, ale hrát můžu. Snažím se to rozhýbávat, je to přece jen týden po operaci.
Při absenci zraněného Matějova zaskočíte asi na levém kraji obrany. Bude to pro vás velká změna z postu stopera?
Více se tam běhá, podporuje útok. Nehrál jsem tam delší dobu, ale nevybírám si. Když mě postaví trenér do útoku, tak tam půjdu. Je mi to jedno.
Zlín je po šesti kolech třetí. Ještě žasnete, že se neustále držíte ve špici?
Dokud to jde, tak rád budu žasnout dál. Pořád je to ještě začátek ligy.
Ale 12 bodů je dost, ne?
Je. Čím více jich bude, tím lépe. A čím více se přiblížíme metě 30 bodů, tím větší bude klid na příští sezonu. Ale to samozřejmě předbíháme.
