Zlínské čekání na gól stále nekončí

Zlín - Představte si, že budete dvanáct hodin v kuse hrát fotbal a ani jednou si přitom nezakřičíte gól. Je to nezvyklé, že? Ovšem podobné pocity prožívají prvoligoví hráči Zlína při zápasech u soupeřů. O vstřelení branky se marně snaží předlouhých 720 minut. Naposled se jim to povedlo loni 28. srpna v Teplicích.

Od té doby neuspěli ani jednou, přestože venku odehráli dalších osm zápasů.

"Jsou série, kdy střílíte góly jako na běžícím pásu, a jsou série, kdy je nedáváte. A nás to potkalo," poznamenal trenér Lubomír Blaha. "Ale určitě tuto šňůru nedržíme schválně, o zápis do knihy rekordů nestojíme."

Kouč si už na podzim stěžoval, že hráčům při venkovních zápasech chybí větší agresivita, odhodlání i aktivita. Tendenci úvodní poloviny soutěže nezvrátila ani dvě utkání odvetné části. V Uherském Hradišti i v Jablonci Tescoma herně nepřesvědčila.

"Celý tým musí na hřišti odevzdat daleko víc než dosud," hromuje Blaha. "Občas to vypadá, jako by nám stačila bezbranková remíza. A jakmile inkasujeme, už s tím nedokážeme nic udělat," přisvědčil útočník Václav Činčala.

Mizerná bilance na hřištích soupeřů ještě víc vyniká při srovnání s domácími zápasy. Před vlastními diváky patří Zlín k úspěšnějším týmům a jen výjimečně ztrácí body. Tak proč mužstvo střídavě ukazuje vlídnou a zamračenou tvář?

"Je to v hlavách. Osmdesát procent úspěchu tkví v psychice," uvedl Blaha.

Přestože délka negativní série nepříjemně roste, v klubu panice nepodléhají. Zisky z domácího stadionu zatím vyvážily chudý tříbodový import ze soupeřových stadionů.

"Všichni cítíme, že se potřebujeme chytit, ale žádné dusno kvůli tomu v mužstvu není," podotkl Blaha. "Jen musíme jít štěstí víc naproti a hrát jednodušeji a odvážněji," naznačil.

Další příležitost k ukončení dvanáctihodinové bezgólové série dostanou jeho svěřenci příští týden, kdy pojedou do Plzně.

Při sestupu z první ligy zažil zlínský klub ještě horší série

Osmihodinové čekání na branku na hřištích soupeřů je nepříjemné, ovšem zlínský fotbalový klub zažil v nedávné historii ještě mnohem strašnější série. Jako velký vykřičník se v dějinách klubu tyčí rok 1995, kdy mužstvo marně dobývalo branku protivníka v zápasech doma i venku a nakonec sestoupilo.

Na jaře 1995 čekal tehdejší tým na trefu 838 minut, ještě hůře se mu vedlo na podzim. Bezgólová šnůra z úvodu sezony 1995/96 trvala 1004 minuty. Ukončil ji ve 12. kole šestnáctiletý zelenáč Michal Hlavňovský.

"Na jednu stranu jsme si z toho dělali legraci, ale na druhou jsme cítili, že to trvá dlouho. Nevěděli jsme, jak z toho," zavzpomínal asistent trenéra Pavel Hoftych, který před jedenácti lety hájil zlínský dres.

Dají se vůbec série z roku 1995 srovnat s tou současnou?

"Jedině v tom, že tehdy jsme neměli žádného klasického střelce a ani dnes nemáme v sestavě hráče, který by byl výrazným nebezpečním pro soupeřovu branku," srovnal Hoftych.  "Tehdy jsme neměli sebevědomí, zatímco letos zažíváme dobrou sezonu. To, že nedáváme venku góly, souvisí s typy hráčů, které v mužstvu jsou."

Venkovní zápasy pro mě nejsou, tvrdí Činčala

Tři čtvrtiny svých ligových branek dal útočník fotbalového Zlína Václav Činčala na domácích stadionech. Je prototypem zlínských hráčů, kteří venku už osm zápasů v řadě neskórovali. "Nejsem žádný rychlík a venkovní zápasy, kde se hraje na brejky, pro mě nejsou. Doma je to jiné. Máme větší tlak, víc šancí. Je lehčí se střelecky prosadit," tvrdí jednatřicetiletý útočník, autor 28 ligových gólů. Víc branek nikdo ze zlínského týmu v nejvyšší soutěži nedal.

Ale některým vašim soupeřům se venku daří. Čím to?
Hrajeme málo odvážně. Čekáme, že se nám příležitosti nabídnou samy, ale musíme pro to něco udělat. Občas jako bychom věřili, že hrát na nula nula stačí. Pak dostaneme branku, soupeř se zatáhne a už se s výsledkem těžko něco dělá.

S jakými cíli za soupeřem cestujete? Uhrát bezbrankovou remízu?
Vůbec ne. Osobně chci v každém zápase vyhrát a prosadit se i gólově.

Zlínu se sice venku nedaří, ale doma vzbuzuje respekt. Proč jsou vaše výsledky tak rozdílné?
Hra je podobná doma i venku. Jenže do Zlína už soupeři přijíždí s obavami, tady se těžko vyhrává.

Co musíte změnit, abyste začali vozit body i zvenku?
Základem je útočit ve více lidech. A nejde jen o rozestavení. Můžeme hrát jen na jednoho útočníka, jako to bylo třeba v Jablonci, ale útok musí podporovat i zbytek hráčů. Je to stejné jako s bráněním, do kterého se musí zapojit taky všichni. Jinak to nejde.

Nepomůže změna předzápasového rituálu? Dát si třeba k večeři pověstný tatarský biftek.
To jsou jen pověry, sám v nic takového nevěřím. Tatarák jsme si dali loni před zápasem s Brnem a za hodinu jsme prohrávali 0:3.

Venku vás teď čekají hratelnější soupeři jako Plzeň, Brno nebo Blšany. Bude snazší se proti nim prosadit?
Spíš naopak. Tyto týmy nehrají otevřený fotbal, pozorně brání a gól se dává velice těžko.

Padly už v šatně sázky, kdo dá gól venku nejdřív?
Ten, komu se to podaří, zaplatí zvláštní peníze do týmové kasy.

A to je motivace?
Finanční ztrátu dorovnají prémie za vstřelený gól a případnou výhru. Tak snad to prolomíme.