A to nejen kvůli sestřihu polodlouhých blond vlasů, které mnohým připomněly Pavla Nedvěda.
"Takže Méďa Nedvěd pomáhá Zlínu v brance? Tak to jsou body doma," popichovali domácí fanoušci. "Na první zápas to nebylo špatné," poznamenal Baránek, který se blýskl v sedmi ošemetných situacích. Tu možná největší vyřešil ve 33. minutě, kdy v letu vyrazil do zámezí Urbánkovu prudkou střelu zblízka k pravé tyči.
Na sebe přitom v hodnocení nemyslel. Vyzvedl tým. "Začal výborně, jenomže Koubský trefil ve třetí minutě hlavou jen břevno... Jistě, nedali jsme šance, o kterých je fotbal, to by ale výkon nemělo snižovat."
Soupeř se rozehrál dřív, už po čtvrthodině vyjádřil tlak sedmi rohy. Bylo nutné tolik ustupovat?
Přestali jsme hrát, to je fakt. Naopak domácí hráli přesně podle hesla: na vlastním stadionu se musí rychle kupředu a přehrávat soupeře nátlakovou hrou. Čekali jsme na poločas.
Obraz hry se ale příliš nezměnil ani po přestávce...
V šatně jsme si řekli, že za žádnou cenu nesmíme brzy inkasovat. Šlo o to hrát co nejdéle na nula nula.
Tato taktika nakonec vydržela přesně čtrnáct minut, v 59. minutě vás překonal Stanislav Vlček. Zdálky to vypadalo na nečekanou hlavičku.
Zásahu se nedalo zabránit. Někdo vysoký míč od Urbánka ještě na přední tyči šťastně tečoval, a tím jeho dráhu pozměnil. Myslím, že ani Vlček nevěděl, jak mu to spadlo na hlavu.
Za deset minut mohlo být srovnáno. Na co jste pomyslel ve chvíli, kdy kapitán Švach neproměnil penaltu?
Nevím. Do konce chybělo možná dvacet minut. Byl to jen další okamžik.
