V Českém poháru se přitom udrželi až v penaltovém dramatu, po 120 minutách skončilo jejich osmifinále na půdě druholigové Vlašimi nerozhodně 1:1.
„Až ve Zlíně bylo slyšet, jak jsem si oddechl,“ prohodil trenér Bohumil Páník. „Hru jsme moc nezvládli, ale postoupili jsme, a to je nejdůležitější.“
Při pokutových kopech měli pevnější nervy hosté. Matejov, Mehanovič, Diop, Traoré i Džafič své pokusy proměnili, na domácí straně proti Dostálovi neuspěl Hadaščok.
„Na penalty máme vytipované hráče, ale šli na ně ti, kteří se cítili a sami přihlásili,“ podotkl Páník.
Jeho tým zvládl penaltovou loterii v této sezoně už podruhé, poprvé uspěl ještě v červnu v obnovené premiéře Česko-slovenského Superpoháru proti Slovanu Bratislava. I tehdy se v rozstřelu nemýlili Matejov, Traoré a Džafič.
„Pohárové zápasy jsou obrovsky těžké. V lize můžete výbuch napravit hned v dalším kole. Tady nemáte šanci na opravu, je to velký tlak na psychiku hráčů,“ uvedl Páník.
Vlašim favoritovi vzdorovala. Na vedoucí branku zlínského Železníka z první půlky odpověděla v 62. minutě. Srovnala zaslouženě.
„Domácí mají šikovné hráče, kteří prošli vrcholovými středisky Slavie a Sparty. Chtějí se vytáhnout, byli rychlí, běhaví, technicky zdatní. Byli nepříjemným soupeřem,“ shrnul Páník.
Zlín odehrál ve Vlašimi třetí duel v sedmi dnech. Po nedělním domácím ligovém kolapsu s Mladou Boleslaví (1:5) sliboval Páník změny v sestavě, a to také dodržel. V základní jedenáctce ponechal v každé řadě jednoho hráče – Matejova, Hronka a Mehanoviče.
„Náš plán nám bohužel nabouralo zranění Hronka, kterého jsme museli střídat už v poločase,“ štvalo kouče Zlína, který musel nuceně stáhnout ještě před koncem normální hrací doby i útočníka Železníka. „V závěru tak braly některé hráče křeče. Střídat chtěl i Džafič.“
Naštěstí pro Zlín ale zůstal a proměnil poslední penaltu.
