Takže v sobotu budete držet palce Slovácku?
Pokud bych se měl rozhodnout, tak ano. Působil jsme tam déle, udržuji vztahy s ředitelem Slovácka Vladimírem Krejčím, oba bydlíme na Vyškovsku. Ale pro obě mužstva není zápas smrtelně důležitý a porážka neublíží ani jednomu. Hlavně ať je na co koukat, padne dost branek a ukáže se, že i na Moravě se hraje hezký fotbal, přestože se kvalita stěhuje jinam.
Duel rivalůZápas Zlín - Slovácko nese označení jako „Duel rivalů“. Ligová fotbalová asociace takto označuje utkání dvou týmů, mezi kterými panuje sportovní rivalita. Chce tím podpořit atraktivitu zápasů. |
Ve druhé lize jste derby se Zlínem neprohráli. Ale rok po postupu jste tam v poháru schytali debakl 1:7. Pamatujete?
Velice dobře. Zlín se na nás výborně připravil. My jsme měli problémy v lize a příležitost dostali hráči z lavičky. Hráčům jsem vyčítal nedostatek soustředěnosti, Zlín nás převálcoval, a to byl také jeden z důvodů, proč jsem tehdy po podzimu v Hradišti skončil.
A hned jste šel ze Synotu do Zlína. Jak se to seběhlo?
Rozchod byl kultivovaný. Korektně jsem se dohodl s vedením. Sám jsem cítil, že po těch letech potřebuje mužstvo jiný impuls.
Není to jako přestup mezi pražskými „S“. Přesto, bylo pro vás pikantní přestěhovat se k největšímu regionálnímu rivalovi?
Pro mě to bylo příjemné, nemusel jsem ani z domova, jenom jsem z Vyškova změnil trasu. Pamatuji se, že na konci podzimu jsem si na tréninku ještě v Synotu přivodil těžké zranění. Jeden hráč mě skopl, měl jsem zlomenou nohu, v kotníku přetrhané vazy. Ležel jsem v nemocnici se sádrou a přijela za mnou delegace ze Zlína. Klub hrál sice o soutěž níže, ale měl vysoké ambice a na jaře jsme je společně potvrdili postupem.
Jenže Zlín jste pak v první lize nekoučoval. Nemrzí vás to?
Celé je to obestřené takovou mlhou. Po dovolené jsme se dva týdny připravovali, ovšem pak se majitel klubu pan Červenka rozhodl, že tým dál nepovedu. Překvapilo mě to a už jsem po tom dál nepátral. Ale měl svoje důvody. Takový je život fotbalových trenérů a musíme být vůči tomu odolní. O osud Zlína jsem neměl strach. Věděl jsem, že mužstvo převzali šikovní trenéři -Vlastík Mareček a Pavel Hoftych.
Vy jste zase převzal Zlín po jeho současném kouči Bohumilu Páníkovi. Prý máte k sobě blízko?
V Ostravě jsme se minuli, ale známe se. Když tehdy odešel do Olomouce, ve Zlíně jsme se potkávali. Často jsme spolu a s Vlastou Marečkem pokecali. Máme dost společných fotbalových názorů. Jsem rád, že ve Zlíně padla volba na něho a že tým pod jeho vedením předvádí docela dobrý fotbal.
Co říkáte na jeho působení v nejvyšší soutěži po šesti letech?
Ptali se mě před startem sezony a osobně jsem byl skeptický. Nepřišly žádné výrazné tváře, druhou ligu nevykopali, nahoru šli až ze třetího místa. Nebyl jsem si jistý, jak to zvládnou, ale skutečnost mě příjemně překvapila. Nejenže má Zlín pořád relativně dost bodů, ale jeho hra má fotbalovou kvalitu a tvář. Hodně se mi líbilo, co si dovolili v Plzni. Ne každý zápas se jim podaří, hráči mají svůj strop, ale dokazují, že do ligy patří. Sami deklarovali, že se chtějí vyhnout sestupu, a tohle zatím plní nad očekávání.
Teď ale Zlínu na rozdíl od Slovácka přibývají body pomaleji než na začátku sezony. Nebude hrát nakonec na jaře o záchranu?
Liga je kromě prvních čtyř pěti mužstev vyrovnaná. Slovácko ani Zlín neudrží stabilní výkonnost, mají výkyvy. U Zlína je podstatné, že má svůj styl, a co jsem viděl, tak úrovní hry patří do středu tabulky. V dalších zápasech může klidně překvapit, neměl by mít starosti se záchranou. Ale záležet bude také na štěstí, zranění klíčových hráčů...
Troufnete si srovnat síly soupeřů?
Slovácko má navrch zkušenostmi, kvalita hráčských kádrů je ale srovnatelná, v tom zásadní rozdíl nevidím. Slovácko docela obměnilo tým, hlavně v obraně. Ale má oproti Zlínu jednoho nadstandardního hráče, a tím je Libor Došek. On je rozdílovým hráčem, těžko ho nahradit. Na druhou stranu je ale nebezpečný hlavně v domácích zápasech, kde ho rozhodčí více chrání než venku.
Libora Doška jste trénoval v Synotu už v roce 1997. Co říkáte na jeho výdrž?
Vždycky ho rád vidím, máme si co říct, náš vztah je vroucnější. Na období, kdy přišel z Brna do Hradiště spolu se Švancarou, hrozně rád vzpomínám. Oba byli mladí, plní elánu a chuti do hry. Už tehdy měli vysoké fotbalové kvality, což později potvrdili. Jejich kariéru, a Liborovu zvláště, sleduji. Vím, že jako vysoký hráč má zdravotní potíže se zády, koleny, že se soustředí hlavně na zápasy. Svojí figurou, způsobem hry, schopností se prosadit je pro Slovácko zásadní. Bez něho je jiným týmem. Ne že by Slovácko nemohlo bez Doška hrát ligu, ale půjde to velmi těžce. Na Slovácku musejí přemýšlet, co dál, protože si myslím, že tohle je Liborova poslední sezona.
Ve Zlíně má, co se týká zkušeností, podobnou roli David Hubáček.
Pamatuji si ho, za mě byl relativně mladým hráčem. Stejně jako Libor odešel do velkého fotbalu a také on je typem dlouhověkého fotbalisty. Má štěstí, že se mu vyhýbala zranění. Když už to letos vypadalo, že nebude hrát, stal se pevnou součástí zlínské obrany, která patří v lize mezi solidní. Ale podobně jako u Libora léta nezastaví, rve to z posledního. Ale všechna čest, oba kluci nejsou v tomto věku slabinou týmu.
