„Mrzí mě, že jsem byl zraněný a neměl jsem možnost to dokázat,“ říká 25letý rychlík ze Zadaru.
Opravdu jste si loni tolik věřil?
Můj výrok to původně nebyl. Tipl si to můj manažer, tak jsem u toho zůstal. Kluci si ze mě pak dělali v kabině srandu, že když dám deset gólů, tak budu v Realu Madrid.
Kvůli tříslu jste vynechal i úvod přípravy. Jak jste na tom teď?
Už je to v pohodě. Ztratil jsem část přípravy, ale nechtěl jsem nic uspěchat. V minulé sezoně jsem s tím měl špatné zkušenosti. Lékaři mi řekli, že je to v pohodě, že můžu trénovat. Ale bohužel ještě nebylo a zase jsem vypadl na měsíc. Pak je těžké se vrátit do tempa. Na celý zápas to asi ještě není, ale 70 minut bych vydržel.
Byl jste hodně frustrovaný?
Když netrénuješ, nemůžeš hrát. Byl jsem smutný. Měl jsem také smůlu v tom, že v útoku byli Železník s Poznarem, kteří hráli famózně. Když jsem byl zdravý, neměl jsem moc šancí se přes ně dostat do sestavy. A když na jaře odešel Železník, zase jsem se zranil. Měl jsem černé myšlenky, že je Zlín pro mě zakletý. Že je tady pro mě něco špatně. Přemýšlel jsem, že raději půjdu pryč. Naštěstí jsem si to rozmyslel a teď už si to nemyslím.
Teď máte větší šanci na základní sestavu, že?
Rozhodně. V útoku je jenom Tomáš Poznar, Dame (Diop) je zraněný. Na hrotu může hrát Vuky (Vukadinovič), ale lépe se mu hraje na straně. Hlavně musím být zdravý, pak těch deset gólů můžu dát. (úsměv)
Ve Zlíně jste podruhé. Je to velký rozdíl proti jaru 2014?
Mezi první a druhou ligou obrovský. Hlavně v rychlosti. Chodí daleko více lidí. Mužstva jako Sparta nebo Plzeň hrají evropské poháry, takže to se nedá vůbec srovnávat.
V létě 2014 jste odešel ze Zlína proti jeho vůli. Neobával jste se návratu?
Neměl jsem tady problém s majitelem klubu, vedením ani spoluhráči. Nesedl jsem si s trenérem, jinak jsem tady byl spokojený. Kdyby tady zůstal pan Pulpit, nevrátil bych se. Psychicky nebyl v pohodě, pořád na mě řval. Dostával do mě situací, do kterých jsem nechtěl. Bál jsem se a nemohl jsem pořádně hrát.
V sobotu přijede Příbram, kterou vede právě Martin Pulpit. Bude to pro vás motivace navíc?
Každý zápas je pro mě motivace, ale teď bude ještě větší, protože mu mám co vracet. Mezi ním a trenérem Páníkem je obrovský rozdíl. Ten se mnou komunikuje. Není typem trenéra, který řve a dostává hráče pod tlak. Když se mi něco nepovede, tak mě spíše povzbudí.
Pulpit vám vyčítal, že se neučíte česky. Jak to bylo?
Chtěl jsem se učit, ale byl jsem ve Zlíně jenom s přítelkyní, která mluvila chorvatsky. Teď tady mám Vukyho a Diega Živuliče, to pro mě byla velká pomoc. Česky už rozumím dobře. Na poště nebo v bance si všechno vyřizuju sám. S trenérem se v pohodě pobavím, ale v kabině mám ještě trochu strach něco říct.
Ve Zlíně jste dva Chorvati a jeden Srb. Co přitahuje hráče z bývalé Jugoslávie do české ligy?
Pokud se chcete v Srbsku nebo Chorvatsku živit fotbalem, není to moc možné. Jsou jen dva tři kluby, které jsou na tom finančně dobře. Těžko se tam dostanete, berou nejlepší kluky z celé země nebo cizince. Pro ostatní zbývá šance v zahraničí. Situace na Balkáně je celkově stejná. Jsou tam šikovnější fotbalisté než tady, mají talent od boha, ale nemají zázemí a nedá se s nimi pracovat.
Co se vám líbí na Zlínu?
Také nejsem z hlavního města, pocházím ze Zadaru. Lidé jsou tady příjemní, mladí – Zlín je studentské město. A hlavně tady mám možnost hrát první ligu, za což jsem rád.
Moře vám nechybí?
Trochu ano, stejně jako větší teplo. Ale jsem tady kvůli svojí práci.
Vzal jste někoho ze Zlína do Zadaru na dovolenou?
Kluci se hlásili, že by ke mně přijeli. Trenér béčka juniorky Honza Jelínek a Tonda Fantiš už byli u Diegových rodičů na Istrii.
