„Zažili jsme ve Zlíně krásná období. Je dobře, že jsme se zachránili. Nemít ligu by bylo hodně špatné,“ říká Páník, který si tak upevnil pozici nejúspěšnějšího zlínského trenéra v jeho novodobé historii.
Dá se povědět, kterého ze zmíněných tří úspěchů si vážíte nejvíce?
To je diskutabilní. Vždycky záleží na mužstvu, které máte. Tým se postupně tvoří. Přicházeli dobří hráči, kteří časem přestoupili do výborných klubů, vyskočili někteří domácí. Avšak nejsou to jen sportovní úspěchy, ale i budování klubu jako takového. Vrátil jsem se po dvou letech a na Vršavě (mládežnické centrum, poznámka autora) je nová přírodní i umělá tráva. Chystají se i další projekty. Zlín je stabilizovaným klubem, který funguje.
Postup do ligy, triumf v poháru, záchrana. To jsou vždy jiné emoce, že?
Když hrajete poháry, můžete jen překvapit. Hrát o záchranu představuje obrovský tlak. Napadá vás, co by bylo, kdybyste spadli do druhé ligy. Byl by to úplně jiný fotbal, jiní soupeři, klub by získal menší prostředky, nemohl by tolik odměňovat hráče. Ti si uvědomili, že to není sranda, a semkli se. Vzhledem k těžkému losu jsme věděli, že bude náročné se zachránit bez baráže. Pomohlo nám, že Karviná po pauze nestřílela branky a nedělala body.
Bylo to o jedné chybě a Příbram ji udělala, konstatoval zlínský kouč Páník |
Ale jen tím jste se nezachránili. Najdete zlomový okamžik?
Asi domácí remíza s Baníkem, kdy jsme vyrovnali v poslední minutě. A pak úvodní dva domácí zápasy nadstavby. Hráči věděli, že musí, takže byli trochu svázaní. Krásně nám vyšlo utkání s Opavou a první poločas proti Příbrami. I když jsme v něm nedali gól, tým jsem pochválil. Druhý poločas byl křečovitější, ale branku jsme vstřelili a tím jsme se zachránili.
Situace před restartem ligy nebyla pro Zlín příznivá. Ani na chvilku jste nepochyboval, že by to nemuselo vyjít?
Takhle jsem neuvažoval. Spíše jsem kalkuloval, že budeme v baráži. Studoval jsem potenciální soupeře - Brno, Duklu Praha... Nepříjemné mančafty s tradicí, zázemím, finančním krytím. Ale věřil jsem, že se přes baráž udržíme. Že jsme se zachránili dvě kola před koncem nadstavby, je velký úspěch a pro klub dárek. Má klid a může se chystat na další sezonu.
Jak těžké bylo se soustředit na fotbal v atmosféře koronakrize?
Musíte uvážit, co je důležitější. Fotbal, zdraví hráčů, zdraví rodiny. Hodně jsme to diskutovali s vedením a shodli se, že v daný moment bylo důležité zdraví hráčů. Některá mužstva někde trénovala a bláznila. My jsme hráčům dali volno, protože jsme počítali, že se bude hrát a že to pro ně bude nesmírně náročné. Snažili jsme se předejít tomu, aby byli mentálně unavení. Když je hráč unavený v hlavě, můžete s ním dělat, co chcete, ale nezabere.
Hráči i realizační tým přistoupili na dočasné snížení mzdy. Jaký to mělo vliv?
Viděli menší číslo na účtu a uvědomili si, že kdyby spadli do druhé ligy, tak může být ještě menší. Zjistili, že tady jde o jejich živobytí. Z mužstva byla cítit soudržnost, že ví, o co hraje.
Na podzim to budou tři roky, co jste hráli se Zlínem Evropskou ligu. Neměl z tohoto úspěchu klub vytěžit sportovně více?
Pokud hrajete evropské poháry, máte dobré hráče a je o ně zájem. Když je budete držet na sílu a nepustíte je, ztrácí motivaci. Takový hráč je skleslý, přemýšlí, že mohl být někde jinde, a šíří kolem sebe špatnou energii, což vám může úplně rozložit kabinu. Když ho necháte jít, tak zase ztratíte kvalitu. Ale ze dvou špatných řešení je lepší ho prodat. Jenže není snadné nahradit odcházející hráče hned. Po výborném podzimu se nám tohle stalo opakovaně a pak se psalo, že je tady zase Páníkovo jaro. Ale to není pravda. Než nahradíte dva klíčové hráče, trvá to třeba půl roku. Podívejte se na Slavii. Odešli jim v zimě výborní hráči a najednou ztráceli na jaře body. Kdyby jim nevyšel jeden zápas, Plzeň by se ještě více dotáhla a mohli mít větší problémy. Ustáli to, mají půl roku k dobru a v nové sezoně budou zase lepší.
Kde reálně vidíte Zlín v lize?
Patří do středu tabulky. Pokud se povede vybudovat mužstvo, tak může klepat na dveře horní skupiny. Do barážové skupiny nepatří. A je otázka, jestli nadstavba zůstane zachována. Nejsme na ni zvyklí, hráči ani diváci. Zavedla se kvůli fanouškům, ale minulo se to účinkem. Jsem zastáncem klasiky. Klidně ať hraje ligu osmnáct mančaftů na 34 kol než šestnáct s nadstavbou.
Ať je příští sezona klidnější, přeje si zlínský kapitán Jiráček |
Tým jste už poznal. Jaký má potenciál?
Vidím mladé hráče, kteří mají schopnost se zlepšovat. Nejsou to jen hráči, kteří přišli do klubu, ale i velice zajímaví odchovanci. Může to být mix hráčů, ale k tomu potřebujeme zkušené hráče. Bez nich mladý hráč nevyroste. Musí je usměrňovat na hřišti v kritických okamžicích. Bez starších a zkušených mladé nevychováme.
Když jste v únoru 2018 ve Zlíně předčasně skončil, v týmu byla spousta afrických hráčů, za rok nezbyl ani jeden. V zimě koupil klub útočníka Jawa a záložníka Condeho. Můžou se jednou stát nástupci Beauguela nebo Traorého?
Vůbec nic nevylučuji, ba naopak. Věřím, že se prokoušou. Nebude to zítra ani pozítří, chce to nějaký čas. Připravme se, že v klubu budou aspoň dva roky, aby se ohráli a dokázali, že to v nich je a že mají vůbec právo nastupovat do začátku utkání. Zatím je to od nich nevyrovnané. Musí se to usadit, ve Zlíně jsou chvíli.
Vám kosmopolitní kabina nevadí, že?
Mám rád mix. Dlouho jsem pracoval venku. V Polsku jsem měl spousty cizinců, dokonce jich bylo více než domácích. Dvě třetiny zahraničních, jedna třetina Poláků. Stalo se jako v anglické lize, že mužstvo šlo na hřiště a nebyl v něm ani jeden domácí hráč. Což je extrém a ve Zlíně na takový extrém nedosáhneme. Pokud jsou cizinci pospolití, komunikativní a chtějí spolupracovat, tak je kluci vezmou mezi sebe. Jako hráči, kteří ve Zlíně byli. Když se dnes potkáme, tak si s každým podávají ruce, objímají se, jsou pořád kamarádi. Vědí, že Zlínem prošli a dosáhli výsledků, které je pak katapultovaly dál.
Zpátky k aktuální sezoně. Co říkáte na rozhodnutí dohrát za každou cenu nadstavbu o záchranu, přestože testování odhalilo nakažené hráče u vašeho soupeře z Karviné?
Nemoc kolem nás pořád je. Jsem na dovolené v jižních Čechách a straší, že v Rakousku to zase propuká. Je to obrovsky ošidné. Pokud máte klub čistý, tak se to vykládá dobře, než když máte pár nemocných hráčů. Nikdo si neuvědomuje, jaké to může mít pro hráče následky. Pokud nebude stoprocentně zdravý, může mít dechové potíže, sníží se mu vitální kapacita plic. A v nejhorším případě to může být pro někoho konečná. Vůbec bych to nepodceňoval. Všechno ukáže čas. Skupiny, které byly v pořádku, se dohrály. Dobře. Ale naši měli nechat na pokoji. Někdo řekl, že výjimečná doba potřebuje výjimečná rozhodnutí. Odpovědní by si to měli uvědomit, a ne jet striktně podle řádů.
Nejistota trvá dál, ve Zlíně dali fotbalistům raději volno |
Hráčům jste dali dva týdny volno. Berete to tak, že příští pátek zahájíte de facto letní přípravu, i když byste pak měli nastoupit ke dvěma dohrávkám?
My potřebujeme hlavně vědět, jestli se bude začátek ligy posouvat, nebo nebude, protože závěr sezony se bude prodlužovat až do srpna. Třeba my ve Zlíně jsme v pohodě. Jsme zachránění, máme dovolenou. Týden potrénujeme a půjdeme dohrát dva zápasy. Ale vezměte si mužstva, která si neodpočinula a půjdou hrát. Druholigisty, kteří hrají a budou hrát ještě baráž. Skončí a za tři týdny budou začínat ligu? Nepřeju nikomu nic špatného, ale někdy po desátém kole je to doběhne. V závěru podzimu je organismus unavený po kondiční i mentální stránce. Většina zranění přitom pochází z hlavy. Hráč se špatně rozhoduje, špatně jí, něco podcení, nemá dobrou regeneraci nebo někdo něco za něj špatně řeší. Pro tahle mužstva to bude vražedné.
Jak se teď odreagujete od fotbalu?
Vyjeli jsme k Lipnu, na kola, jsou tady krásné trasy. Vnuci chytají ryby, hlídám, aby je nějaký sumec nestáhl. V Českém Krumlově jsou tenisové kurty, půjdeme si zahrát tenis. A manželka mě vidí delší čas, než bývá zvykem. Takže doufám, že to se mnou vydrží. (úsměv)
