Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Zlatý míč vezl tramvají, teď ho ocenil prezident

30 2006
Praha - Takřka do puntíku se mu splnilo všechno, co se mu jednou v dětství zdálo: že hraje na mistrovství světa, že dává gól ve finále, že celý šampionát vyhrává. Až ten poslední krok mu ve slavném roce 1962 nevyšel, Josef Masopust nedokázal porazit Brazílii. Ale on dokázal mnohem víc, než si jako kluk vysnil. Stal se legendou, ikonou džentlmenství a lásky k fotbalu.

Za to všechno převzal v sobotu na Pražském hradě Medaili Za zásluhy.

"Mám doma už několik vyznamenání, medailí a řádů, ale tohle všechna minulá ocenění přesahuje. Je to fantastická záležitost," řekl Masopust.

Měl pět sourozenců a do čtrnácti hrával fotbal jen na plácku. První kopačky získal výměnou za milovanou knížku Hoši od Modré zátoky. Místo jeho rodné vesničky Střimice je u Mostu jen díra v zemi kvůli těžbě uhlí, teplický stadion, na kterém začínal, je zarostlý lebedou. A nejmilejší Dukla Praha, s níž získal osm ligových titulů, padla do zapomnění.

Ale sportovní duch rytíře Masopusta žije dál. Na nablýskanou ceremonii přišel pětasedmdesátiletý skromný pán v tmavém obleku a s velkou dávkou nervozity.

Když před čtyřiačtyřiceti lety přebíral Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy, cítil se před vyprodaným Strahovem mnohem jistěji. Nejcennější individuální trofej získal jako první Čech v historii, teprve před třemi lety ho napodobil Pavel Nedvěd.

Zatímco u Nedvědova úspěchu byl téměř celý svět v přímém přenosu, Masopusta čekalo jen pár řádek v novinách. "Pepíku, sedíš?" zavolal mu před Vánocemi 1962 novinář František Steiner. "Co blbneš, copak se u telefonu sedí?" odvětil záložník.

"Tak si sedni, ať tě to neporazí. Vyhrál jsi Zlatý míč."

Fotbal uměl Masopust dokonale, míč ho poslouchal, pověstné byly jeho slalomy přes obránce a brilantní gólové nahrávky. Vytrvalost měl vrozenou, dynamiku nahrazoval technikou a chytrostí. Kdyby hrál dnes, svět by mu jistě ležel u nohou.

Jenže on tehdy schoval svůj Zlatý míč do tašky, seběhl ze Strahova na Dlabačov a tramvají ujížděl domů.

Komunistický režim nestrpěl, aby vyčníval. Stávalo se, že jako nejlepší hráč Evropy držel v uniformě důstojníka službu před branou Dukly.

Nabízeli mu emigraci a velké peníze, mohl být ještě mnohem slavnější, ale on zůstal Dukle věrný. Na angažmá do ciziny ho pustili až v sedmatřiceti. "Měl jsem smůlu, že jsem se narodil brzo. Ale jinak se mám výborně," říká rytíř Masopust.

Josef Masopust přebírá vyznamenání z rukou prezidenta Václava Klause.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze