Jako kluk jsem musel u stromečku říkat básničku, abych si zasloužil dárky, ale to mým dětem nehrozí.
Jsem šťastný, že jim září oči, když vidí dárky. Nejdřív je zaženeme nahoru do pokoje, pak zazvoním vánočním zvonečkem, babo natale, jak mu v Itálii říkají. Děcka seběhnou a rozbalují.
U nás se pořád věří na Ježíška. Větší Ivanka mu letos poprvé napsala.
V italštině. Co si přála? Na všechno bych si nevzpomněl, ona totiž vzala katalog hraček a skoro celý ho přepsala.
Celý život se snažím, abych viděl zlaté prasátko, ale vždycky odpoledne už to nevydržím a mlsám. Hlad je prostě silnější. Letos to nebude jiné.
Večeře? Je tradiční, ryba a salát. Manželka s malým Pavlíkem si dávají řízky, protože jim ryba nechutná. Předtím ještě zbaštíme česnečku s chlebem.
Celý den běží pohádky, to je jasné. Díváme se všichni. Ale jak se blíží zvonek, všechno se vypne, koledy nehrají. Je úplné ticho. A pak to vypukne. Děti rozbalují jeden dárek za druhým.
Co rozbalují... Ony škubou! My se s manželkou jen díváme, kocháme se a je nám krásně.
Šel bych na mši, ale o půlnoci? To nehrozí. V deset večer usnu jako špalek, já se znám. Loni na silvestra jsem si dal dvě skleničky červeného a hlava se mi najednou zabořila do gauče. Do půlnoci zbývala hodina. To na Vánoce pravidelně usínám ještě dřív.
Přeju vám, ať se vám letos vánoční svátky vydaří. Ať jste zdraví a šťastní.
Váš
Pavel Nedvěd