"Zlínu fandím, mám k němu kladný vztah, na zápas jsem se proto moc těšil. S výsledkem jsem samozřejmě spokojený," zářil Zlámal po zápase.
Jak nebezpečná byla jediná zlínská šance?
Dujka se dostal sám přede mě, já vyběhl a naštěstí to vykopl nohou. Větší obavy jsem měl ale z toho, když se ke konci zápasu vytáhl Ivo Zbožínek dopředu. Bál jsem se, že míč sklepne a někdo nebezpečně vystřelí.
V utkání jste mnoha nebezpečným akcím čelit nemusel. Překvapilo vás to?
Čekal jsem, že na mě půjde jedna dvě střely, které musím chytit. Myslel jsem ale, že budou víc střílet po zemi. Ovšem nepříjemné byly centry ze stran, protože terén v brankovišti byl hodně těžký.
Všiml jste si, jak často míč vyskakoval z náruče zlínskému brankáři Baránkovi?
To bylo způsobené terénem. V brankovišti je to enormně těžké, boří se vám nohy, rukavice máte od bláta. Nedivím se tomu. Kdyby bylo sucho, poradil by si s tím.
Před rokem jste ve Zlíně působil. Nespletl jste si po příchodu na stadion kabiny?
Ne, ale chtěl jsem rozcvičovat na pravé straně, která je určená domácím. Pak jsem si uvědomil, že jsem host, tak jsem rychle přešel na druhou stranu.
Několikrát jste přiznal, že zápas pro vás byl hodně prestižní. Vypsal jste pro spoluhráče nějaké prémie?
Nevypsal, protože jsem to nechtěl zakřiknout. Ale s Mírou Holeňákem něco do kabiny určitě přineseme.
