Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Zkušený Thuram: Brazilce lze porazit

1 2006
Hameln - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Mohl být knězem, ale před osmnácti lety zvolil jinou cestu: fotbal. Odstěhoval se z rodného ostrova Guadeloupe do Francie a začal vyhrávat. Kdyby se měla volit největší defenzivní jistota za posledních deset let, spoustu fanoušků by napadlo jméno Lilian Thuram.

V soboru proti Brazílii na něm znovu bude záležet. Bude bránit Ronalda, Adriana, Ronaldinha. Velké čtvrtfinále je tu. „Ze začátku jsme byli svázaní, nedařilo se nám, ale začínáme se uvolňovat. Kéž nám to vydrží,“ říká 34letý obránce, mistr světa 1998.

Když jste se loni nechal přesvědčit a vrátil jste se do národního týmu, snil jste právě o tomhle dni?
Ne, já se vracel, abych pomohl. Hrozilo, že se Francie nedostane na mistrovství světa, kvalifikace se rozjela špatně. A když se vrátil Zizou (Zidane), bylo mou povinností, abych ho následoval. Nelituju.

Šampionát jste nezačali dobře a najednou jste ve čtvrtfinále. Jak si vede Francie ve vašich očích?
Zvedá se. Před turnajem jsem si říkal: Hlavně ať nedopadneme jako v roce 2002. To byl propadák. Něco podobného už bych nesnesl. Přiznávám, že vítězství s Togem bylo vysvobozením. Když jsme se dostali ze skupiny, začal pro nás nový turnaj.

To bylo vidět v osmifinále. Španělsko jste porazili, i když jste prohrávali. V novinách se psalo, že teprve teď se narodila pravá Francie.
Už na soustředění v Tignes jsem cítil napětí. Duševní stav, kdy jste nažhavení, ale stále pod tlakem. Jak to asi dopadne? Všichni měli chuť něco dokázat. My staří už naposledy. Cítili jsme povinnost být solidární. Aby byli všichni spojení, respektovali se a pomáhali si. Když panuje souhra a harmonie, dají se přijmout i porážky. Právě kvůli tomu jsem se před dvěma lety vzdal reprezentace.

Teď tedy nastala harmonie?
Doufám. Jsme čím dál lepší a mělo by to platit i proti Brazílii.

Takže myslíte na semifinále?
Brazilci jsou velmi silní, v posledních dvou zápasech dali sedm gólů. To mluví za všechno. Mají Zlatý míč (Ronaldinha), velkého kanonýra (Ronalda) i skvělého dirigenta (Kaká). Individuálně jsou nejlepší na turnaji, jenže mistrovství světa je specifická soutěž, ve které největší rozdíly vytváří duševní síla.

Co vám tedy pomůže zvítězit?
Jestli chceme vyhrát, musíme být ještě lepší než proti Španělsku. Když se podíváte na Brazilce, jsou na první pohled výjimeční. Před několika měsíci jsem se sám sebe ptal: Může se vůbec stát, že Brazílie nebude mistrem světa? Tehdy jsem říkal, že se to stát nemůže, ale dnes jsem názor změnil. Stává se přece, že favorité nevyhrají vždycky.

Jako v roce 1998. I tehdy byla Brazílie favoritem, ale ve finále dostala od Francie tři góly. Vzpomínáte?
Vzpomínám, a často. Bylo to jako ve snu. Když jsme přijeli první den do zámku v Clairefontaine až po poslední hvizd rozhodčího v Paříži. Nezapomenutelný měsíc. Vyhráli jsme pro naše diváky a já si říkal: To není možné, to není pravda. Přitom na zápas si vůbec nevzpomínám, bylo to něco bláznivého, co jsem nevnímal.

Tehdy ve finále měl být největším nebezpečím útočník Ronaldo, ale po zdravotním kolapsu hrál špatně. Dnes ho zase kritizují, že je tlustý.
Tlustý? Vždyť dal už 15 gólů na mistrovství světa, nejvíc ze všech. Vypadá to, že hry si příliš nevšímá, ale statistiky mluví jasně. Jen se podívejte na jeho bilanci. Takový tu není nikdo. Nikdo!

A ještě nakonec k prohlášení nacionalisty Le Pena. Stěžuje si, že za Francii hraje málo bělochů a hráči navíc procítěně nezpívají hymnu.
Tak pozor. Francouzi svou hymnu zpívají možná nejprocítěněji ze všech. A že je v týmu moc černochů? Nevím, co odpovědět, já osobně černý nejsem... Ne, vážně, Le Pen nevidí, že Francouzi jsou černí, bílí, blonďatí, štíhlí. Je vážné, že muž, který se chce stát prezidentem Francie, nezná dějiny své země. Ještě že fanoušci zůstávají normální a je jim jedno, jestli Francii reprezentuje běloch nebo černoch. Všichni jsme Francouzi a chceme vyhrát mistrovství světa.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze