"Když tak v médiích sleduju aktuální odezvy na národní mužstvo, vidím, že všichni jaksi chodí kolem horké kaše, navíc ty názory jsou často velmi povrchní a neodborné," říká činovník, který mimo jiné byl v roce 1996 ve funkci sportovního ředitele u mistrovského titulu Slavie.
"Z určitého pohledu to ale chápu. Všichni se navzájem znají, většinou jsou to kamarádi a leckdy je těžké říkat přátelům nepříjemnou pravdu do očí," dodává Šeterle, který do letošního května působil deset let v mladoboleslavském klubu ve funkci generálního ředitele.
Jaromír Šeterle
Jenže vy se přece s většinou lidí, o nichž je řeč, znáte osobně také.
To je pravda. Dobře vím, že ani pro mě to nebude jednoduché, protože se znám se všemi, kterých se to týká. Navíc nikdy jsem s nimi neměl pracovní ani osobní problémy. Riskuju jedině to, že příště už mě třeba nevezmou do oblíbené golfové party. Moje kritika naše přátelství rozhodně nepodpoří.
Chcete tedy za každou cenu píchnout do vosího hnízda?
Neříkám, že za každou cenu. Ale chci se o tom zmínit, protože fotbal je moje profese a mám fotbal moc rád. A nejsem na nikom z těch mých fotbalových přátel závislý. A jen proto, že mi na našem fotbale opravdu záleží, chci se k problematice vyjádřit pravdivě, byť to někomu bude nepříjemné.
Čím tedy začnete?
Poslední výsledky a předváděná hra národního mužstva naprosto odpovídá tomu, jak je tým veden a řízen. Jak od organizačních záležitostí, což je práce manažera Šmicera, až po sportovní stránku, za niž odpovídá trenér Bílek.
Jaromír ŠeterleAbsolvent pražské Fakulty tělesné výchovy UK, majitel trenérské licence UEFA, kterou si pravidelně obnovuje |
Jak nahlížíte na Šmicerovu funkci?
Osobně mám Šmícu moc rád. Bývalý vynikající fotbalista, věčně usměvavý člověk, který na veřejnost působí velice pozitivně. Ale bohužel mu chybějí jakékoli zkušenosti a znalosti potřebné k profesi reprezentačního manažera. Z toho se pak odvíjejí kauzy, jako například roztrhané obleky na letišti nebo negativní vztah veřejnosti k trenéru Bílkovi a k Barošovi. Takhle daleko to přece správný manažer nemůže nechat dojít. Já měl v klubech taky trenéry a hráče, kteří nebyli zrovna oblíbení, ale taková nenávist fanoušků vůči nim, to se mi nikdy nestalo.
A jak je na tom ve vašich očích trenér Bílek?
Michala Bílka znám taky dobře, je to velice slušný člověk. Ale nikdo nedokáže otevřeně říct, že za necelé tři roky ve funkci nedokázal národnímu mužstvu dát nějakou charakteristickou herní tvář. Tým hraje z podstaty, zkrátka co mu soupeř dovolí a jak se hráči zrovna vyspí. Když se stovky fanoušků zeptáte, jaký charakteristický pozitivní herní prvek je u českého týmu zaujal, odpovědi se nedočkáte. Já bych uvítal, kdyby Bílek po mistrovství Evropy sám od sebe skončil.
Jenže šampionát byl hodnocený jako úspěšný, protože český tým splnil cíl a postoupil ze základní skupiny, dokonce z prvního místa.
Já si myslím, že kdyby byl Bílek soudný, tak by odstoupil. Relativně jako úspěšný trenér. A to čtvrtfinále přece nebyla jenom zásluha trenéra Bílka, ale především samotných hráčů. Ať je to jak chce, pořád máme silný tým na to, abychom hráli dobrý evropský fotbal. O zmrtvýchvstání po výbuchu s Ruskem se nezasloužilo vedení týmu, ale semkli se hráči a dokázali to zvládnout. Nebo zlepšení mužstva po přestávce úterního přáteláku s Finskem. Myslíte, že trenér může hráče o přestávce něco naučit? Kdepak, hráči se naštvali sami na sebe a řekli si, že takhle to dál nejde. Ukázalo se, že za to dovedou vzít, když jim teče do bot. Jenže fotbalová kvalita se nikam neposunula. Podle mě to čtvrtfinále bylo splněným cílem jen částečně, protože moc dobrá prezentace českého fotbalu to rozhodně nebyla.
Považujete tedy za chybu rozhodnutí šéfa asociace Pelty, který Bílkovi prodloužil smlouvu ještě před mistrovstvím Evropy?
Tenhle tah vidím jako Peltův zbytečný risk, který neměl racionální oporu. To prodloužení smlouvy bylo jen takovou obezličkou pro to, aby Bílek mohl v klidu pracovat. Ale přece trenér, který postoupí na mistrovství Evropy, musí mít dostatek sebevědomí a klidu už jen z té podstaty postupu.
Šmicer reaguje:Pokud jde o mou manažerskou funkci, názor panu Šeterlemu neberu a nehodlám jeho slova komentovat. A ohledně Galáska upřesňuju, že zastává funkci druhého asistenta, potřebám národního mužstva vyhovuje a nepotřebuje za sebou mít dvacetiletou trenérskou praxi. Bohaté trenérské zkušenosti za sebou má první asistent Pešice. |
Vraťme se k Barošovi, který byl z reakcí fanoušků a médií už tak otrávený, že po evropském šampionátu skončil.
Tenhle jeho konec dávám taky za vinu reprezentačnímu managementu. Pravda, sportovně to od Baroše za moc nestálo, což mu fanoušci i média dávali patřičně najevo. Ale tady přece musí zasáhnout manažer a ne to nechat dojít tak daleko. Nikdo nepřišel s návrhem řešení, nikdo Barošovi nepomohl, mohla se s ním třeba zorganizovat tiskovka, určitou roli tady měla také sehrát asociace. Prostě udělat cokoli, co by mu pomohlo, třeba i změnit způsob hry národního mužstva. Jenže místo toho v tom Baroše nechali utopit. A teď se bude debatovat o tom, jestli Baroše přemlouvat k návratu.
Jenže Baroš v poslední době góly nedával.
To je trochu širší problematika. Nedávno jsem někde četl, že není náhoda, když útočníci v národním mužstvu góly nedávají. Být trenérem, tak bych se nad tímhle výrokem sakra zamyslel. Čtyři zápasy bez gólu, to za zamyšlení každopádně stojí.
Co soudíte o letní změně realizačního týmu reprezentace?
Pokud asistent Komňacký skončil opravdu jen proto, že takový člověk se má věnovat národnímu mužstvu na sto procent, nelze proti tomu nic namítat. Ale když pak tím asistentem udělám Galáska, který nikdy netrénoval a trenérskou licenci získal v březnu, tak nad tím zůstává rozum stát. Tomáš Galásek je sice milej kluk, ale v národním mužstvu to přece nemůže fungovat na úrovni kamarádských vztahů. Co si o tom mají myslet jiní naši trenéři, kteří v tomhle řemesle léta poctivě pracují a pracovali? A jistě taky čekají na posun výš. Já to prostě vnímám jako degradaci všech našich zkušených koučů, kteří zároveň už i něčeho dosáhli. A určitě to tak nevnímám jen já sám.
Souhlasíte se změnou prémiového řádu? Že reprezentanti budou brát polovinu prémií za zápas okamžitě a ne až podle toho, zda na šampionát postoupí, či nikoli.
Mně se to nelíbí. Já jim ty peníze samozřejmě přeju, ale mělo se zůstat u toho, že prémie dostanou najednou až s případným postupem. Fotbalisti, kterým běží klubové smlouvy i ve dnech, kdy jsou s reprezentací, přece nemají zapotřebí, aby jim fanoušci vyčítali, že si jezdí vydělat za výhry nad Maltou, Bulharskem, nebo Arménií. Reprezentační sraz je nic nestojí a veřejnost by reprezentanty vnímala mnohem pozitivněji, kdyby to zůstalo při starém. Hráči by se o tom určitě nechali přesvědčit. Myslím si, že i daleko lepší komunikace s hráčskými agenty by věci prospěla. Že během kvalifikace potřebují reprezentanti inkasovat třiceti- nebo padesátitisícové částky, to mi přijde absurdní a pro ně nedůstojné. Kdyby vyplácení prémií zůstalo jako při minulé kvalifikaci, v očích veřejnosti by se kredit hráčů jen zvýšil.
