„Jsem šťastný za ten gól. Ale důležité je, že jsme vyhráli a máme tři body,“ vyloudil ze sebe Mustedanagič, teprve osmnáctiletý fotbalista, tradiční frázi.
Dukla body skutečně potřebovala jako sůl. Na Julisce nevyhrála od září, v pěti zápasech od té doby třikrát prohrála a dvakrát remizovala, navíc bez gólů. Teď možná konečně našla střelce, je to pravda? „Asi ano,“ usmál se Mustedanagič, který utkání rozhodl trefou ve druhé minutě.
Na hřišti pak celou dobu patřil k nejlepším, táhl většinu ofenzivních akcí Dukly, vytvářel šance pro spoluhráče i zakončoval. Před novináři působil nesměle, přesto spokojeně.
Co řekl trenérHynek o Mustedanagičovi „Udržel si aktivitu z minulých zápasů a směrem dopředu byl opravdu přesný. Při tom gólu byl přesně tam, kde měl být. Byla to odměna za jeho aktivitu. |
Nepředstavoval jste si svůj první ligový gól trochu jinak?
Ne, to vůbec nevadí. Jsem rád, že jsem se trefil, snad to bude pokračovat.
Od brankáře Valeše to pro vás byl dárek.
Bylo to fakt lehký. Odrazil se ke mně balon a já byl úplně sám, jenom stačilo trefit míč do prázdné brány.
Během zápasu jste byl hodně vidět, mohl jste přidat i další branky. Nebál jste, se, že by vás to v závěru mohlo mrzet?
Jo, měl jsem ty góly dát, abychom měli klid. Ale nakonec jsme stejně vyhráli, tak to není tak důležité.
V Dukle hrajete poprvé v kariéře pravidelně dospělý fotbal, jaká je to pro vás změna?
Oproti dorosteneckému fotbalu je to hodně fyzicky náročné, hodně soubojové. Jsou to dospěláci, tak je to vidět.
A co oslava prvního gólu. Bude?
Jen doma s rodiči.
