Bleskurychlý křídelní útočník měl hrát na mistrovství Evropy do 21 let, ale povýšil na mistrovství světa dospělých.
"Je to pro mě ohromná zkušenost. Jsem poctěn."
Dvaadvacetiletého hráče platilo během krátké kariéry už šest klubů a po šampionátu může přidat sedmý: z Marseille se má Ribéry stěhovat do Lyonu. Nejdřív ho však čeká semifinále s Portugalskem, ve kterém může být znovu francouzským žolíkem.
Už jste nervózní?
To teprve přijde. Hrajeme o finále, to je přece mimořádný zápas. Navíc proti skvělému soupeři s Figem nebo Cristianem Ronaldem.
Skvělý soupeř? Tak by spíš měli mluvit Portugalci. Vždyť jste ve čtvrtfinále porazili Brazílii.
Ten zápas nám vyšel, byl to můj nejkrásnější zážitek v kariéře. Hrát po boku Zidana je báječné.
Inspiruje vás Zidane?
On musí inspirovat každého. Kouzla, která předváděl, jsem viděl líp než vy v televizi. Je to něco úžasného. A vůbec, všichni starší hráči jsou pro mě inspirací: Vieira, Henry, Makelele, Thuram, Barthez... Jen se jim pokouším pomáhat a okukuju, jak se hraje velký fotbal. Chtěl bych prožít takovou kariéru jako oni.
A vyhrát mistrovství světa?
Je nádherné, že mi bude teprve 23 a už můžu být tak blízko titulu. Moje kariéra teprve začíná.
Než vás trenér Domenech napsal mezi 23 vyvolených, nehrál jste za Francii ani minutu. Není to zvláštní?
Tajně jsem doufal, že mě trenér vybere. Jsem mu vděčný, že se můžu učit od velkých profesorů.
Jak vás mužstvo přijalo?
Výborně. Hlavně starší kluci jsou milí, radí mi a pomáhají. Nebylo pro mě jednoduché přijít do mužstva, ve kterém jsem nikoho neznal. Ale přijalo mě bez problémů. Možná i kvůli tomu, že se nestraním. Hodně času trávíme spolu a chechtáme se.
Kdo vám radí nejvíc?
Asi Thierry (Henry) a Zizou (Zidane). Zizou je skvělý. Vůbec mi nenadává, jen radí.
Jak? Co vám říká?
Občas jen: Musíš míň držet míč. Nebo: Uklidni se. On sice moc nemluví, ale já na jeho rady dám. Každá minuta s ním je důležitá.
Ale v základní skupině nehrál dobře. Rozjel se až v osmifinále proti Španělsku.
Se silnějšími soupeři se zvedá i jeho výkon. Se Španělskem byl skvělý a s Brazílií ještě lepší. Ale to platí pro nás všechny. V základní skupině to nebylo ono. Až s Togem se všechno zlomilo. Museli jsme vyhrát a vyhráli. Uvolnili jsme se a na hře je to poznat.
A jak se cítíte vy?
Čím dál líp. Víc si věřím, zvedlo se mi sebevědomí. Zvlášť po osmifinále, kdy jsem dal Španělům gól.
I proti Brazílii jste odehrál výborný zápas. Čím to?
Měl jsem napravo volný prostor, protože Roberto Carlos hodně útočil. To se mi líbilo, ale s Portugalskem mě čeká úplně jiný soupeř. Tolik místa nebude, oni to zavřou.
Zajímáte se hodně o Portugalce?
Spíš mě zajímá, jak budeme hrát my. Máme k soupeři respekt, ale soustředíme se na sebe. Jim musíme vnutit naši vlastní hru.
Kdo by se vám líbil ve finále? Německo, nebo Itálie?
To bych se rouhal, kdybych odpověděl. Nejdřív čeká Portugalsko.
Vy můžete o poslední zápas přijít, protože vám hrozí druhá žlutá karta.
Při zápase nemyslíte na budoucnost. Byl by to smutný osud.
Mimochodem, už tušíte, co bude po mistrovství světa? Přestoupíte z Marseille do Lyonu?
Už jsem se rozhodl, ale nebudu říkat jak. Teď myslím jedině na Portugalsko.