Stačilo ho pozorovat na letišti po příletu do Sarajeva a člověk se musel zasmát trefnosti přezdívky, kterou ho z legrace častují spoluhráči ve sparťanské kabině. Protože Léonard Kweuke je vážně svým způsobem John Coffey českého fotbalu.
John Coffey? Ale ano, jen si vzpomeňte! To je ten mohutný černoch z kultovního filmu z vězeňského prostředí Zelená míle. Ruce jako lopaty, postava budící strach, ale nesmělá povaha a zázračné schopnosti, které nikdo jiný nemá.
"Pokud budeme hrát způsobem, jakým nyní hrajeme, nemáme za Lea náhradu," tvrdí sparťanský trenér Martin Hašek o útočníkovi, který sám udělal z dnešní odvety v Sarajevu formalitu. V prvním utkání v Praze se na vítězství domácích 5:0 podílel hattrickem a gólovou asistencí. "Hrál výborně. Byl agresivní, silový a samozřejmě vynikající v zakončení," uznal trenér poražených Jiří Plíšek.
O čtyři dny později skóroval Kweuke i v úvodu tuzemské ligy v Českých Budějovicích, za dvě utkání dal čtyři góly a už teď lze říct, že bude téměř podivné, pokud nebude na konci ročníku králem střelců.
Neboť má schopnosti jako nikdo jiný. "John Coffey" je nyní se Spartou v Sarajevu, tam si dnes dá pár zelených mílí na trávníku.
Včera do Bosny cestoval. Když právě neměl obří sluchátka na uších, tiše občas něco prohodil s krajanem Abenou. Přešlápl z nohy na nohu, když čekal na bagáž, nápadný horou svalů, nenápadný chováním. "Je to tichý kluk, flegmatik," souhlasí stoper Tomáš Zápotočný.
A jako by chtěl Kweuke jeho slova potvrdit, jen se skromně usměje nad vlastní gólovou bilancí: "Drží se mě zkrátka štěstí." Štěstí? Jen tím to podle všeho nebude.
Kweuke výtečně pracuje se svým velkým tělem, kryje si jím míč, je velmi těžko uhlídatelný ve vzduchu a až překvapivě silný s balonem na zemi, jeho technika je na velmi dobré úrovni. "Nechtěl bych hrát proti němu, hlídat ho," přiznává Zápotočný. "I na tréninku to s ním máme těžké, dostaneme od něj nakopáno, nemůžeme mu sebrat míč."
V zápase dokáže Kweuke připravit šance spoluhráčům, nenahrává jim však zbytečně; má-li příležitost sám udeřit, udělá to. Příklad? Nedělní gól v Budějovicích: zdálo se, že útočník akci pokazil, když nenahrál dobře postavenému spoluhráči, už se zdálo, že si Kweuke říká o pokárání, když tu náhle – bum! – tvrdá střela nekompromisně vlétla pod břevno.
Byl to čtvrtý gól Sparty v utkání, razítko na konečnou výhru 4:2, na prémie za úspěšný ligový start. Kweukemu se hodí: velkou část výplaty posílá rodině do Kamerunu, je na ni fixován. A další velké peníze vyhodí za módu, na tu si potrpí.
Filmový příběh Johna Coffeyho končí špatně, hrdinu popraví, ten fotbalový by špatně končit neměl. "Já, a král střelců? To chce přece každý útočník, ne?"
