Holohlavý záložník svůj nečekaný "trénink" před koučem Zbyňkem Bustou radši zatajil. "Kdyby to věděl trenér před zápasem, asi by mě zabil," domníval se pětadvacetiletý fotbalista.
Mýlil se. Busta je sice přísný trenér, zároveň ale s lidským přístupem. Měl pochopení a s úsměvem reagoval: "Že tahal vodu? Před příštím zápasem bude muset dělat něco podobného, protože hrál dobře."
I Varnsdorf se potýkal s vyplavenou řekou a Kotišova rodina to poznala na vlastní kůži. "Vodu jsme měli ve sklepě baráku. Těch kýblů jsem vynesl asi dvě stě."
Ostatně dřina není pro Kotiše žádnou novinkou. Ještě předloni dělal řemeslníka, těžkou manuální práci. Z Vilémova pak ohlásil comeback do Varnsdorfu a je z něj fotbalový profesionál. "Baví mě to, zvlášť když mám srovnání práce a fotbalu. Víkendy teď jsou sice zabité, ale i když se v týdnu trénuje dvakrát denně, je víc volna," pochvaluje si.
"Nemusím ráno vstávat na šestou do práce, to je výhoda, nekončím v šest večer, to je taky výhoda. Má to něco do sebe." Ale sem tam si nějakou šichtu neodpustí: "Když nemáme o víkendu co dělat, občas vypomůžu otci. Má zednickou firmu. Těžké práce nedělám, ale ze stavby vozím zedníky a takové pomocné věci."
Táta ho ve fotbale podporuje, je i jeho snem, aby syn kopal co nejvýš. "On pendloval ve třetí lize, spíš paběrkoval. Překonal jsem ho, ale nevytahuju se - on je můj vzor," říká potomek.
Ne vždy byla Kotišova kariéra růžová. "Začínal jsem ve Varnsdorfu ve třetí lize za pana Hlouška, který mě pak vyhodil. Skoro na tři roky jsem skončil s fotbalem. Pak přebor v České Lípě, divize v Novém Boru, Vilémov a teď jsem tady."
Jeho dráha je jako kyvadlo. "Někdo se vypracovává, já skáču." Teď skočil do druhé ligy, ve Varnsdorfu je tahle soutěž poprvé. "Tohle město nebylo fotbalové skoro nikdy. Na Třinec ale přišlo rekordních 1 300 diváků, tak snad jsme je výhrou navnadili."
Kopané už Kotiš dává všechno, ne jako teenager. "Jako mladý jsem taky popíjel. Ale zestárl jsem, dokonce jsem už i otec, v hlavě to mám srovnané.
Všeho si vážím."
