Když včera mezi sebou hráli sparťané přátelské bago, Jiří nemilosrdně „zajel“ do spoluhráče Baranka a o minutu později i do Kincla. To Tomáš při ostrých soubojích na tréninku raději ucukával.
„Hlavní rozdíl ale uvidíte ve hře,“ slibuje starší ze sourozenců se slavným příjmením. „Brácha akce tvoří, já mám za úkol je bořit.“
Pětadvacetiletý Jiří Rosický je defenzivní záložník. Místo režie hry, což dělá o tři roky mladší Tomáš, balony odebírá.
Přesto se zřejmě nevyhne srovnání - vzpomínky na éru Tomáše Rosického ve Spartě jsou živé.
„Čekám to a snažím se být na to připraven,“ tvrdí Jiří. „Chci udržet jméno Rosický ve Spartě na výši.“
O svém novém klubu mluví vřele: je pro něj prý skvělý pocit opět ve Spartě být. Odcházel z ní v roce 1995 a před návratem hrával v rezervě Atlétika Madrid a v rakouském Bregenzu.
Comeback mohl přijít už před dvěma lety. I tehdy se kolem něj Sparta točila. Pak ztratila zájem, což Jiřího rozladilo. „Nakonec se ukázalo, že to bylo dobře,“ soudí s odstupem. „Dnes jsem na Spartu lépe připraven.“
Minulý týden byli bratři Rosičtí na společné dovolené na Sardinii. Vtipkovali tam, že by byl fór nastoupit proti sobě v kvalifikaci Ligy mistrů, kdyby ve třetím předkole hrála Sparta s Dortmundem.
Oba týmy však asi budou při losu nasazené, z pikantního duelu tedy sejde. „Proti sobě jsme nikdy nehráli. Leda spolu za Kompresory.“
Z tohoto pražského klubu bratři do Sparty šli, to mají společné. Na trávníku jsou možná jiní, přesto poznáte, že se do Sparty vrátil Rosický. Stejná mluva, stejná gesta a...
Tomáš se rád mezi posledními loudal z kabiny. A hádejte, kdo na sebe nechal včera po tréninku dlouho čekat do doby, kdy už byla většina spoluhráčů dávno po obědě?
