Dnes třicetiletý Týce ještě před dvěma lety nastupoval v dresu české reprezentace a netušil, že zápas v Andoře je zřejmě jeho posledním vystoupením v národním týmu. V závěru jara 2005 totiž začalo jeho zdravotní martyrium, které ukončil až nedávný přestup na mnichovské předměstí, kde bude už podruhé hledat fotbalové štěstí pod trenérem Wernerem Lorantem.
Stejný kouč si ho před devíti lety do Bavorska přivedl.
Poprvé si Týce přetrhl vazy v pravém koleně v roce 2002, ale dokázal se na trávník vrátit a později se dokonce objevil znovu v reprezentaci, dvakrát dokonce v kvalifikačních duelech. Naposledy hrál v březnu před dvěma lety v Andoře a o dva měsíce později si zranění obnovil.
"Od té chvíle začalo trápení, které trvalo dva roky. Za tu dobu jsem si zahrál jeden zápas celý a asi čtyřikrát po patnácti minutách," zavzpomínal s trochou hořkosti.
Těsně předtím měl Týce už téměř v kapse dohodu o přestupu s jiným bundesligovým klubem, ale zranění všechno zhatilo. Fotbalista byl proto rád, že se Mnichované zachovali ke své opoře s nadhledem a prodloužili končící smlouvu.
Smůlu si však vybral až do konce, protože před rokem na jaře si při návratu přivodil stejné zranění i na druhé noze. To už bylo i na vyhlášeného bojovníka moc, dokonce zvažoval ukončení kariéry.
"Bylo to těžké období. Byl jsem z toho hodně špatný, nevěděl jsem, co bude s fotbalem dál," přiznal Týce. "Letos na jaře jsem naposledy zašel k lékaři, ať mi popravdě řekne, zda jsem ještě schopen hrát. Očistil mi meniskus a dostal jsem zelenou."
V mnichovském klubu mu končila smlouva a konečně se k němu přiklonilo štěstí. Sestupující Unterhaching převzal právě Lorant, který si kdysi přivedl českého fotbalistu do mužstva Mnichov 1860.
Týce nabídku na roční smlouvu s roční opcí rád přijal a následoval tak krajana Michala Kolomazníka, který stejným směrem zamířil už před rokem.
"V současné chvíli to je pro mě ideální volba, protože pokud moje nohy vydrží zatížení pod trenérem Lorantem, tak už budu vědět, že mohu ve fotbale pokračovat," připomněl Týce, že kouč je pověstný
extrémně tvrdou přípravou.
Už dva týdny Týce v novém působišti tvrdě trénuje a cítí se výborně. Důvodem současné pohody je možná i to, že se nemusel stěhovat ze svého mnichovského bydliště; na tréninkový stadion nového klubu to má dokonce
ještě o pět minut blíž.
Týce už ale také vyhlíží, co bude po konci kariéry. Zvažuje totiž, že zůstane s rodinou natrvalo v bavorské metropoli. "Už jsme doma v Německu víc než v Čechách. Domů za rodiči to máme kousek a tak o návratu moc
nepřemýšlíme," řekl Týce.
Na kategorické rozhodnutí je prý ale ještě dost času. Záležet bude jednak na tom, kam se dál bude vyvíjet jeho aktivní kariéra, a jak na ni později naváže v civilním životě.
"I to je jeden z důvodů, proč zůstat v Německu. Mám tu už totiž víc známých a potenciálních možností než doma. U fotbalu bych rád zůstal," vysvětlil fotbalista, který v české lize hrával ve Spartě a v Liberci.
Na reprezentační úrovni slavil úspěchy v jednadvacítce, kterou s kapitánskou páskou před sedmi lety dovedl ke stříbru na mistrovství Evropy na Slovensku. S mladou českou reprezentací se také zúčastnil fotbalového turnaje na olympijských hrách 2000 v Sydney.
Pětadvacetinásobný reprezentant Týce byl rovněž v kádru národního týmu, který skončil na třetí místě na portugalském Euru v roce 2004. Odehrál tam celý vítězný zápas základní skupiny s Německem.
 Týce zahrává v utkání s Německem přímý kop; ze zápas Česko - Německo 2:1 na mistrovství Evropy 2004. |
