Teď to předvádí v dresu polské Wisly Krakov, kam se minulý rok v zimě přesunul po třech sezonách v nejvyšší norské soutěži. Na severu Evropy dal 46 gólů a v jednom ročníku byl i nejlepším střelcem ligy.
„Jsem takový blázen, že vletím do všeho, a to lidi tady v Polsku ocení,“ říká na startu zimní přípravy a jak sám doufá, i své nové éry.
Jaký byl váš první rok v Polsku?
Zajímavý. Tři roky v Norsku mi daly hodně a docela jsem se tam zabydlel. I když jsem se rozhodl pro změnu, neodcházelo se mi jednoduše. A Polsko? Je to tam podobné Čechám. Řeč je podobná. Bylo to podstatně jednodušší, než když jsem šel do Norska, kde je řeč úplně jiná. Tehdy jsem nemluvil ani anglicky.
Na jaře jste hned nasázel v polské lize šest branek a zdálo se, že jste se adaptoval rychle.
První půlrok byl víceméně ještě OK. Ale tuhle sezonu jsem nezačal úplně nejlíp ani já, ani celý tým. Nevycházely nám zápasy, nebyly góly a do toho přišlo ještě zranění. Poslední půlrok byl nejhorším v mojí kariéře.
Až tak?
Ono to tak prostě je, že člověk občas nedává góly. Ale nedal jsem hlavu dolu, makám na sobě. Doufám, že tenhle rok bude o dost lepší.
V Norsku jste byl pomalu král. V Tromsö hvězda. Proč jste se nakonec rozhodl pro změnu?
Největší důvod byl ten, že je mi už 28 let a chtěl jsem zkusit něco nového. Jinou ligu, jinou národnost a možná být i trošku blíže k domovu. Ale nebránil jsem se jakékoliv nabídce. Polsko vyšlo takhle a já jsem tady šťastný. Krakov je krásný. Je to taková menší Praha.
Zdeněk OndrášekNarodil se v roce 1988 ve Strakonicích. S fotbalem začal ve Stříbře a poté se přes Blatnou dostal v dorostu do Dynama České Budějovice. V roce 2012 přestoupil s 22 góly za Dynamo do norského Tromsö, kde dokázal během stovky zápasů nastřílet téměř padesát gólů. Už rok hraje v polské Wisle Krakow. Důrazný útočník nastupoval i za reprezentaci do 21 let. Na start v áčku ještě stále čeká. |
Máte tedy teď to, co jste chtěl?
Přišel jsem do velkého klubu s velkou historií, i když situace je, jaká je. V tabulce jsme po podzimu na desátém místě. První zápas jsme vyhráli a pak přišlo sedm porážek v řadě. Teď se to zlepšilo. Máme nového trenéra. Je to Španěl. Nemluví ani polsky, ani anglicky. Na tréninku má tlumočníka. Je to taková zajímavá situace, ale věřím, že to bude fungovat. Přijdou asi noví hráči, protože nám teď odešel do Číny klíčový stoper. Věřím, že půjdeme v tabulce nahoru.
Jaký byl ještě sportovní přechod z Norska? Kromě toho, že už nemusíte hrát na umělé trávě.
To je asi ten největší rozdíl. A další jsou potom stadiony, které tady jsou díky Euru na velmi dobré úrovni. A fotbalově? Já říkám, že Norové běhají jako blázni. To se dá těžko někde srovnávat. Nejlepší polské kluby by v Norsku hrály na špici. Některé norské by si v Polsku asi nekoply. Celkově bych řekl, že úroveň v Polsku je vyšší.
A aklimatizace z malého provinčního klubu ve velkoklubu? Počítám, že i konkurence je ve Wisle větší.
To každopádně. Útočník číslo jedna je tady Pawel Brozek, je něco jako David Lafata u nás. Má takový dar. Umí se postavit na správné místo a dát gól. Teď jich sice moc nevstřelil, ale to je spíš tím, že jsme mu moc šancí nepřipravili. Ale jinak je to místní legenda. A pak je tady Zachara, který se vrátil z Číny. Je o něco mladší než já. V takovémhle klubu musíte hrát a dávat góly. Já jsem blázen, který vletí do všeho, a to lidi tady ocenění. Konkurence tu určitě je. Tlak je tu jak z klubu, tak ze strany fanoušků.
Zdeněk Ondrášek (bez dresu) z Tromsö se po zápase s Tottenhamem zdraví s Mousou Dembelem.
Nedávno jsem četl rozhovor s jiným českým útočníkem Michalem Papadopulosem, který si fotbalové prostředí v Polsku pochvaloval a říkal, že je lepší než v Česku. Souhlasíte?
Naprosto. Za poslední rok jsem byl dvakrát na Plzni. Tam je atmosféra velmi dobrá. Ještě pak Sparta nebo Slavia. A ty ostatní kluby? Žádná sláva.
A co konkrétně u vás v Krakově. Podle statistik máte návštěvnost zhruba deset tisíc na zápas?
Polská mentalita je podobná české. Když se vám nebude dařit, tak chodit nebudou. Průměr jsme měli asi deset tisíc, ale byl zápas s Legií a přišlo 22 tisíc lidí. Bylo tady derby s Cracovií a přišlo 28 tisíc lidí. To bylo neuvěřitelné. Skončilo to 1:1. Největší nevýhoda Polska je, že na Euro udělali krásné, ale obrovské stadiony, a třeba ve Wroclawi, kde jsem hrál vůbec svůj první zápas, je stadion pro 40 tisíc a chodí jich tam osm.
V týdnu jste začali přípravu na jaro. Liší se od českých?
Myslím si, že to bude podobné. Byli jsme na testech, trénujeme tady a pak poletíme do Turecka na desetidenní soustředění. Vrátíme se a v polovině února půjdeme hrát. V Norsku to bylo jiné, tam byla příprava dva a půl měsíce.
Mluvil jste o tom, že současné postavení v tabulce vedení klubu nenaplňuje. Jaké jsou cíle?
Skončit v horní části tabulky.
ČECH V NORSKÉM TÝMU. Zdeněk Ondrášek z Trömsö (vpravo) svádí souboj s hráči Machačkaly.
A vy osobně? Na podzim jste dal jen dva góly. Kam se chcete posunout?
Na začátku listopadu jsem se zranil v Lubinu. V derby proti Cracovii jsem naskočil na konci a poslední zápas už jsem odehrál celý. Chtěl bych se vrátit na úroveň, kde jsem byl. Hrát každý zápas, dávat góly a pomáhat klubu dostat se co nejvýše.
A kromě fotbalu. Co vám přináší život v Polsku?
V Norsku jsem musel první půlrok vždycky volat agentovi, když jsem chtěl něco na klubu. On pak musel volat jim, vyřídit to a pak mi volal zpátky. Ale tady je to super. Podobná řeč. Jsou tu Maďar a dva Slovinci. Chodili jsme na obědy a večeře. Zakoukal jsem se tady do jedné dívky, tak uvidíme, jak to bude.
