Proti Bohemians patřil holohlavý útočník mezi nejlepší na hřišti. Na hrotu se pral, hýřil aktivitou, chodil do hlavičkových soubojů, pak zase ukázal, že může být platný při defenzivních standardkách a důrazně odkopával balony z vápna.
To hlavní ale předvedl po půl hodině hry.
Bohemians - Plzeň 1:4zpravodajství |
Našel si centr Miroslava Káčera a hlavou jej usměrnil za záda domácího gólmana Patrika Le Gianga.
A to je v Plzni necelý týden i s cestou.
„Takové byly mé nejhezčí představy,“ řekl Ondrášek. „Šel jsem do zápasu udělat maximum pro tým, věděl jsem, že oni mi taky pomůžou. A dopadlo to suprově,“ pochvaloval si. „Co se týče gólu a výsledku, jsem absolutně spokojený. Ale sám vím, že mám před sebou ještě hodně práce.“
„Jsem hrozně rád za důvěru, kterou mi trenér dal po čtyřech trénincích.“
Ondrášek totiž do Plzně přišel teprve začátkem týdne z amerického Dallasu. Vrátil do vlasti, kterou před víc než osmi lety opouštěl z Českých Budějovic. Jeho na dlouhou dobu posledním ligovým utkáním v Česku byla výhra 3:1 nad Bohemians. Ze současného kádru klokanů ji pamatuje univerzál David Bartek.
„Vybavuju si, že jsem Bohemce pár gólů dal. Je to hezký, odešel jsem vyhraným zápasem, gólem, zlomeným palcem na ruce. A vrátil jsem se gólem a výhrou, jsem rád. Naštěstí dnes palec vydržel,“ líčil pobaveně.
Bylo trochu překvapivé, že veselý chlapík s potetovanými pažemi tak brzy v novém angažmá hned naskočil do základní sestavy. Představy kouče Adriana Guľy však splnil do puntíku.
„Cítili jsme, že je připravený, tak dostal příležitost. Jsem velmi rád, že se takhle prezentoval. Vnesl do naší hry energii, samozřejmě i kvalitu v koncovce. Pomohl nám nejen produktivitou, ale i pracovitostí,“ těšilo Guľu.
Plzeňský trenér ocenil i Ondráškovu náturu, reprezentační útočník umí být velmi emotivní a mužstvu to jen prospělo.
„Mimo svých kvalit má určitou přidanou hodnotu i co se týče jeho vůdčích schopností. I kvůli tomu jsme jej přivedli, podobný typ nám chyběl,“ podotkl Guľa.
 |
Ondrášek, který po odchodu z Budějovic působil v Tromsö, Wisle Krakow a Dallasu, po utkání vyprávěl, že neměl problém zapadnout do nového týmu, sžít se s prostředím.
„Složité to nebylo. Trenér po mě nechtěl nějaký čáry máry, furt je to jedenáct na jedenáct. Jeden balon, dvě brány,“ uvedl. „Není to nejlehčí, protože člověk chce vědět všechno: jak se každý hráč pohybuje a tak. Ale kluci mě přijali do týmu od první minuty a jsem rád, že mi pomohli. Bez nich bych tam dneska umřel asi dřív.“
Po dlouhém cestování z USA a pár dnech v Plzni zvládl v Ďolíčku lehce přes sedmdesát minut a když opouštěl hrací plochu, vypískala ho většina lidí na stadionu. Zato hostující fanoušci hlasitě skandovali jeho přezdívku.
„Kobra, Kobra, Kobra!“
„Bylo to supr,“ děkoval Ondrášek. „I děkovačka po zápase,“ pokračoval forvard, který po závěrečném hvizdu daroval malému chlapci svůj dres. „Musím se ještě naučit slova, ale bylo fajn si s fandy zazpívat. Plzeň má dobré fanoušky, to vědí všichni.“
