"Určitě je pro mě velká motivace dostat se do reprezentace do jednadvaceti let. Mým osobním cílem je zahrát si alespoň nějaké přípravné zápasy, ve kterých bych se mohl ukázat," říká Zdeněk Linhart, v němž fotbaloví odborníci vidí velký talent.
Jak jste se v dětství dostal k fotbalu?
Sice jsem Budějovičák, ale v Dynamu jsem úplně nezačínal, to bylo ve Čtyřech Dvorech. K fotbalu mě přivedl táta a starší brácha, který už hrával, a já jsem se v pěti letech na něj chodil dívat. Kromě toho jsme s kamarády samozřejmě kopali u baráku do míče.
Kdy jste se poprvé objevil v Dynamu?
Ve Čtyráku jsem hrál v přípravce. Od žáků jsem v Dynamu, kam mě přivedl táta, který sem šel trénovat. Minulý rok jsem už hrál půl roku v juniorce a půl roku střídavě v áčku.
Kolik máte tedy odehraných zápasů v první lize?
Tam bylo asi patnáct startů, ale většinou to byla jen střídání. Od začátku až do konce jsem hrál asi tři nebo čtyři zápasy.
Byl jste nervózní, když jste poprvé vybíhal na trávník v nejvyšší české soutěži?
Pamatuji si svůj první zápas, i když je to už déle. Dynamo tehdy trénovat ještě pan Cipro a já hrál za dorost, bylo mi sedmnáct let. Hráli jsme tehdy v Mladé Boleslavi a musím říci, že jsem vyklepaný byl. Ale postupně během hry ze mě nervozita spadla.
Zdeněk LinhartNarodil se 5. března 1994 v Českých Budějovicích. Útočník s číslem 4 na dresu měří 181 centimetrů a váží 78 kilogramů. V letošní sezoně nastoupil do 15 zápasů, dal šest gólů, na jeden nahrál a nasbíral pět žlutých karet. Letos se probojoval do širší nominace reprezentace do 21 let. Ve volném čase rád hraje na Playstationu nebo se baví s přáteli. |
Museli vás starší spoluhráči uklidňovat?
Jasně, že mi poradili a podobně. Pak už to bylo opravdu v pohodě.
Dnes jste se už vypracoval na nejlepšího střelce podzimu. Čím to, že vám góly padají?
Proč se mi daří, to sám nevím. Ale jsem rozhodně rád, že mám tolik gólů. Na druhou stranu, dávat góly je na hřišti přeci jen můj úkol. Je pravda, že jich ale mohlo být i víc, protože šancí jsem měl dost.
Jaký byl váš nejlepší zápas v podzimní části?
Asi doma se Žižkovem, kdy jsem dal dva góly. Zápas se ale povedl celému týmu a vyhráli jsme 4:0.
Kolik jste za dva góly musel zaplatit do klubové kasičky?
Myslím si, že zrovna tehdy jsem neplatil nic. Ale když jsem dal první gól v lize v Plzni, tak to mi kasičku nikdo neodpustil.
Co byste rád ještě zlepšil na své hře?
Na podzim mi vytýkali, že jsem měl hodně gólových šancí, ale přesto jsem tolikrát neskóroval. Musím to pořád trénovat a na tréninku i po něm zkoušet zakončovat.
Tým má na jaro jasný cíl a tím je postup. Co očekáváte od sebe?
Chci si udržet formu z podzimu a také bych rád přidal ještě některé góly, abych se pořád mohl zlepšovat. Z pohledu týmu je to opravdu postup do první ligy. Záležet bude hned na prvních zápasech jara, ty budou důležité a musíme je dobře zvládnout. Pořád máme šanci.
Co vám řekla příprava?
Byla docela náročná. Myslím si, že bychom měli být po ní dobře kondičně připraveni na první várku utkání. Výsledky přes zimu také nebyly špatné, takže jsme snad připraveni dobře.
SK Dynamo povede na jaře trenér Luboš Urban, už jste spolu probírali vaši roli v týmu?
Trenér se bavil během přípravy osobně s každým z nás. Spolu jsme si povídali také. Ode mě hlavně očekává, že když hraji sám na hrotu, abych co nejvíce držel míče, pomáhal týmu a hlavně, jak jsem už říkal, abych dával góly.
Jaký je podle vás recept na to, aby na Střelecký ostrov chodilo více diváků?
Jediná cesta je asi postup do první ligy. A také musíme hrát pěkný fotbal. Jiný recept není.
První Hradec Králové má před vámi náskok pěti bodů, jak se nejlépe dá toto manko smazat?
Myslím si, že je reálné, abychom jejich náskok stáhli. Určitě je ale reálná druhá postupová pozice. Když budeme hrát dobře, musíme se na druhé místo dotáhnout. Hlavně doma musíme vyhrávat i s těmi soupeři, kteří sem přijedou hlavně bránit.
Do reprezentace jste se asi nepodíval poprvé, že?
Už jsem byl v sedmnáctce, devatenáctce a teď je to poprvé, co jsem byl nominovaný do jednadvacítky. Teď máme přípravné utkání s Norskem, ale tam asi nenastoupím. Jsem náhradník, takže by mě povolali, když se někdo zraní, což samozřejmě nikomu nepřeji.
Zahrát si ale určitě chcete.
To ano, pár zápasů v reprezentaci bych si rád kopnul. Nároďák je teď můj cíl, chtěl bych se přece jenom ukázat. Protože v roce 2015 se tady v Česku bude hrát Euro hráčů do 21 let, kam se chce samozřejmě každý mladý kluk dostat. I já.
Byť jste pořád mladý, přemýšlíte o své hráčské budoucnosti?
Místo nebo tým, kde bych chtěl hrát, to rozhodně teď nemá cenu řešit. Zatím se soustředím na Dynamo. Do budoucna bych chtěl hrát stabilně první ligu, a pokud se mi bude dařit, tak možná i jinou soutěž.
Jakému týmu, kromě Dynama, ještě fandíte?
Můj nejoblíbenější celek je určitě Manchester United. Měl jsem osobně možnost se do Anglie podívat na zápas. Atmosféra je opravdu neskutečná, hrát před takovým kotlem fanoušků musí být něco neuvěřitelného. Výborně se mi ale hrálo i třeba v Plzni, kde bylo "jenom" deset tisíc lidí. Ale i takové věci mě motivují, a i proto se chci dál zlepšovat.
Váš táta je trenér, bavíte se doma o fotbale?
Určitě, my jsme hodně fotbalová rodina. Zápasy s námi řeší i máma, takže rozhodně třeba v neděli u oběda řeči o fotbale nezastavuje a na utkání v televizi kouká také.
