Ve 36 letech si brankář Zdeněk Křížek užil druhé zimní soustředění v historii Dynama na mořském pobřeží. V chorvatském Medulinu to nebyl týden plný rakije, koupání, opalování a mořských plodů, nýbrž dvoufázového tréninku, zápasů a posilovny. ¨
V neděli hráči Dynama zvedli nad hlavu pohár pro vítěze zimního turnaje na jadranském pobřeží, nasedli do autobusu a vyrazili po týdnu zpátky do Budějovic. „Musíme si soustředění pochvalovat. Splnilo svůj cíl,“ říká zkušený matador mezi tyčemi.
To slýchávám po návratu ze soustředění od fotbalistů často. Jaký ten cíl vlastně byl?
Hlavní bylo to, že budeme moct trénovat na přírodní trávě. Což se přesně vyplnilo. Pět minut chůze od hotelu bylo pět tréninkových hřišť s travnatým povrchem. Na to bychom v Čechách v téhle době nemohli ani pomyslet. Tam bylo 10 až 12 stupňů, takže počasí nám vyšlo parádně, a navíc jsme si zahráli proti kvalitním soupeřům, které bychom v Čechách v téhle době už taky těžko sháněli.
V tomhle duchu mě pobavily první fotky z Medulinu, na kterých jste běhali po umělé trávě...
To je pravda (pousměje se). Když jsme přijeli, hned jsme šli na umělku. To byl takový krátký nedělní trénink. Jen se proběhnout a protáhnout. Ještě v pondělí byl dopolední trénink na umělce. V neděli se rozběhl turnaj, hrály se zápasy a lidé, co se starají o trávník, nás poprosili, jestli můžeme ještě na umělku, aby hřiště zregenerovalo. Od pondělí odpoledne až do neděle jsme pak hráli a trénovali na přírodní trávě.
Jako brankáře vás pády do měkkého musely vyloženě těšit, ne?
V Budějovicích máme opravdu kvalitní umělou trávu, takže tam mě pády nebolí. V Chorvatsku mi zase chvíli trvalo, než jsem si zvykl na to, že hřiště není krásně rovné a má jiný odskok. Po zimě to bylo takové hrbolaté. Vápna byla rozbitá. Ale už je třeba začít trénovat na přírodním povrchu.
Takže celkově můžete říct, že to byl fajn týden?
Bylo to zpestření. Nabourali jsme naše každodenní jízdy ze Střeleckého ostrova na Složiště. A navíc ti soupeři.
První byl Šibenik a výhra 2:0.
Druhý byl s bosenským prvoligovým celkem Krupou a navíc nás čekal Mostar, který hraje v bosenské lize vždy o poháry. Byl to týden o kvalitních zápasech a kvalitních trénincích.
Navíc si domů vezete pohár za vítězství v turnaji...
To je třešnička. Vyšlo to prostě se vším všudy. Od neděle jsme každý den trénovali dvoufázově, plus večer byla ještě posilovna nebo regenerace. Bylo to hlavně o trénování.
Hlavně?
V pátek jsme dostali volné odpoledne, tak jsme jeli celý tým na výlet do Puly. Koukli jsme se po památkách. Prošli se. Bylo pěkné počasí. V neděli a v pondělí po příjezdu nás trápil silný vítr. Někdo trénoval i v kulichu. Ale od úterý bylo bez mráčku.
V Dynamu jste dlouho. Počítám, že tohle soustředění bylo trochu něco jiného, než když jste v zimě jezdili do Třeboně...
Jezdili jsme do Třeboně, do Písku a párkrát jsme byli i na Moravě. Ale jestli si dobře pamatuju, jednou jsme byli na Kypru. Tohle bylo druhé zahraniční soustředění trochu dál, když neberu v létě Rakousko. Takže ty výhody jsou v trávě a zajímavé herní konfrontaci.
Vzpomenete si ještě na ten Kypr před jedenácti lety? Z hráčů už v týmu nikdo jiný není...
Byli jsme tam pod trenérem Strakou. Shodou okolností tam byl jako hráč současný kouč David Horejš. Byli jsme tam deset dní.
A tenkrát to byli soupeři ještě o level výš.
Hráli jsme se Steaou Bukurešť a Levski Sofia. A jeden zápas se na poslední chvíli zrušil.
Rumunský Vaslui vám to odřekl po příletu. Dá se teď Chorvatsko s Kyprem srovnat?
Tam se sice řeklo Kypr, ale taky tam byl obrovský vichr a trénovali jsme v kulichách. Hřiště na Kypru nebo tady jsou na podobné úrovni.
Jezdíte v létě na dovolenou do Chorvatska?
Přiznám se, že jsem tam nebyl. Když už dovolená, tak letecky.
A jaké tedy bylo Chorvatsko před sezonou?
Vcelku prázdné. Byli jsme v Medulinu trošku bokem. Na hotelu bydlelo šest týmů, které byly na turnaji. Plus tam byli mladí hráči z rakouského Mattersburgu a dva amatérské týmy z nižších rakouských lig. Jinak by byl ten hotel asi prázdný. Naplněný byl jen fotbalovými týmy.
Tři utkání, tři výhry. Dynamo se vrací s poháremZimní soustředění si pro svůj tým přál a také ho dostal. A po jeho skončení byl hlavní trenér českobudějovického Dynama David Horejš spokojený. Jihočeši odehráli v chorvatském Medulinu tři utkání. Všechna tři vyhráli, a navíc nedostali od svých soupeřů ani jednu branku. A zisk poháru na turnaji je pro ně motivací do zbytku zimní přípravy. „Výhry nás samozřejmě těší. Jeli jsme sem proto, abychom si zahráli kvalitní utkání, a to se naplnilo. Navíc se mi líbilo, že i finálové utkání jsme zvládli způsobem jako ty předchozí ve skupině. Soupeře jsme víceméně k ničemu nepustili,“ byl po finálovém utkání nad týmem Zrinskij Mostar spokojený David Horejš. S Dynamem na soustředění odjel i Patrik Brandner , který na poslední chvíli přišel na zkoušku z Dukly Praha. V Chorvatsku dal ve třech zápasech dva góly a výrazně nakročil k tomu, aby na jihu Čech zůstal. „Prokazoval, proč jsme ho chtěli. Mohl by být přínosem a po návratu budeme jeho setrvání řešit,“ dodal Horejš, kterého potěšil i fakt, že na soustředění odjel s týmem i Matěj Helešic. Jeho zranění kotníku se neukázalo natolik závažné, zapojil se do tréninku a v posledním duelu odehrál půl hodiny. Jiný případ je pak Jindřich Staněk. Ten na soustředění nakonec nedorazil. „Měl přijet v pondělí po vlastní ose, ale jel na vyšetření ke specialistům a lékaři mu to nakonec nedoporučili. Jsme ale rádi, že konečně víme, na čem jsme, a věříme, že se Jindra dá dohromady na start sezony,“ dodal Horejš. Zranění brankáře neupřesnil, ale měl by se potýkat s bolestmi v oblasti kyčle. Po návratu se Dynamo představí v sobotu 16. února v přípravě v Linci. |