Snad minutu se bez hnutí díval před sebe. Od jedenáctého listopadu za Slavii nechytal. Ve čtvrtek večer však dostal překvapivou šanci místo veterána Martina Vaniaka.
„Trenér Jarolím přišel a řekl: Chytáš ty! Dál jsem po ničem nepátral,“ říkal Vorel po zápase, ve kterém sice Slavia předvedla výborný fotbal, ale z Poháru UEFA po remíze 1:1 vypadla.
Naposledy jste za Slavii nastoupil v listopadu na Žižkově...
Taky jsem si říkal, že jsem chytal hodně dávno.
Kdo je teď vlastně ve Slavii brankářská jednička?
To se zeptejte trenéra. Nevím, jestli jsem chytal kvůli tomu, že má Martin horší bilanci s anglickými týmy, nebo to má být dlouhodobější záležitost. Já to neřeším. Co bude dál, se uvidí.
Trenér vám to neřekl?
Ne, a já se ani neptal.
Jak svůj vůbec souboj s Vaniakem vnímáte? To přece není úplně obvyklé.
Trenér dal na začátek jara důvěru Martinovi. Na tu volbu měl plné právo. A mně nezbylo, než trénovat, makat a čekat na šanci.
Ta přišla, konečně jste se postavil do branky a dostal gól hned v 7. minutě. Z první střely. Jak jste se pak cítil?
To se stává, že si člověk nesáhne na balón a už prohrává. Byla to tečovaná střela, nemohl jsem reagovat.
Takže jste si z toho velkou hlavu nedělal?
Ne. Na časomíru jsem se poprvé podíval až někdy ve třicáté minutě. Nic se neměnilo, stejně jsme museli dát dva góly. To bylo jasně dané už před zápasem.
Ale dostat gól z první střely, to bývá špatné znamení.
Ani ne. Viděl jsem, že se klukům docela daří, nebyl jsem nervózní. Jen mě teď mrzí, že jsme to nedotáhli do konce. Měli jsme na to, abychom vyhráli.
Přitom jste mohli o přestávce prohrávat ještě víc. Bentovu hlavičku jste vytáhl na břevno jen se štěstím.
Zaplaťpánbůh, byl to docela složitý zákrok. Udělal jsem pár kroků ven, protože jsem čekal centr, ale nemohl jsem na něj dosáhnout. Začal jsem couvat a míč vyrazil až konečky prstů. Škoda prvního poločasu, zase jsme se v něm rozkoukávali.
Jednou jste taky spoluhráče pořádně seřval.
Musel jsem, protože jsme dvakrát po sobě kopali roh a najednou byl Tottenham na půlce ve čtyřech lidech proti našemu jednomu stoperovi. Od toho tam mají být tři hráči, aby zachytávali odražené balony.
Zato po pauze jste se zvedli a hráli výborně. Mimochodem, Slavia porazila Tottenham ve druhých poločasech 2:0, přesto vypadla. Jak je to možné?
Asi tím, že prostě ještě nejsme po zimní pauze rozehraní. Přátelský zápas je jen přátelský, ať hrajete s Petrohradem nebo CSKA Moskva. Pokaždé nám s Tottenhamem chviličku trvalo, než jsme si zvykli.
Nelitujete, že jaro v Poháru UEFA nezačalo o pár týdnů později?
Těžká otázka. Můžu říct á i bé, vážně nevím. Ale je fakt, že jsme nerozehraní byli, byl to určitý hendikep.
Kde je tedy místo pro Slavii v evropských pohárech? Na Ligu mistrů to nestačilo, v Poháru UEFA jste nepřešli 3. kolo.
Víte, Ligu mistrů jsme všichni z 99 procent zažili poprvé. Měli jsme štístka Vláďu Šmicera a postoupili z předkola. Pak jsme uhráli třetí místo a přestoupili do Poháru UEFA, to je přece úspěch. Kde vidím místo pro Slavii? Měla by hrát každý rok o ligový titul, to by měla být naše pozice.
Teď ligu vedete. Může vám pomoci, že jste proti ligovým konkurentům zvládli dva tak těžké zápasy?
Když nás to nesestřelí v pondělí v Brně, věřím, že nám to hodně pomůže. Ověřili jsme si, že jsme schopni hrát s velmi kvalitními týmy. Měli bychom věřit ve vlastní schopnosti.
Kdy myslíte, že vyřazení od Tottenhamu přebolí?
Doufám, že přebolelo ve chvíli, kdy jsme v Londýně vlezli po zápase do autobusu a odjeli na letiště. V pondělí máme Brno, musíme se soustředit na ligu, která jediná nám zbyla.
Mimochodem, vy se stáváte českým brankářským expertem na anglické týmy. S Arsenalem jste na podzim jako první v historii nedostal gól, teď jste vychytal remízu na Tottenhamu.
Vida, zase nějaká novinka. To mě těší. Jen škoda, že jsme ten Tottenham neporazili. Určitě jsme na to měli.
Když se vám proti anglickým soupeřům tak daří, neuvažujete o kariéře na ostrovech?
Komu by se to nelíbilo. Už jen to, jak je tu při fotbale skvělá atmosféra. Když si vzpomenu na nedělní večer na Strahově... To je neskutečný rozdíl. Na Tottenhamu plný stadion, to vám běží husí kůže po zádech.
Na Strahově zase může husí kůže naskočit z těch prázdných míst.
Tam spíš ze zimy... Mrzí mě, že lidi nechodí. Když si zapnu internet, všude čtu, jak strašně by si slávisti přáli titul. Jenže by taky měli přijít a povzbudit. Hrajeme o titul, jsme první o pět bodů, co jiného by mělo fanoušky přilákat?
Je pravda, že internetových fanoušků máte spoustu.
A kdyby všichni chodili, máme pořád plno.
