„Dívali jsme se na ten zápas s přítelkyní. Nebylo to příjemné. Teplice daly na 1:0, hosté nějak moc šancí neměli… a za stavu 2:0 už to bylo jasné. Bohužel,“ povzdechl si 32letý gólman.
Liga se loučí s Brnem, Sparta zvládla přestřelku. Slovácko se těší na Evropu |
Paradoxně pro něho přišel sestup v tomtéž kole, v němž výtečným výkonem vychytal Zbrojovce remízu 1:1 v Liberci. Nestačilo to. Už bylo pozdě.
Co se vám honí hlavou?
Mrzí mě, že jsem na jaro přišel do Brna a hned ve druhém zápase jsem se zranil. Měsíc jsem byl mimo. To mě napadne jako první, že jsem pro to mohl udělat něco víc, nezranit se.
K sestupu Zbrojovka svými výsledky směřovala dlouho, šok to není…
Pořád jsem ale doufal, že Teplice doma ty body neuhrají, že ještě budeme žít. Když to pak člověk vidí, tak ho mrzí, že mohl něco udělat líp, něco změnit, abychom se nedostali do této hloupé situace. Padáme do druhé ligy, což příjemné není.
Napadá vás na první dobrou, co šlo udělat jinak?
Domácí zápasy během celé sezony jsou to, co nás poslalo do druhé ligy. Kdybychom hráli i doma tak, jak se nám dařilo venku, museli jsme být v klidu ve středu tabulky. Doma nás to ale seklo. Vyhrát doma jednou za celou sezonu je strašně málo a navíc na jaře pak dohánět podzim je vždycky složité. Hrajete doma, týmy k vám přijedou, že hlavně nechtějí prohrát, my jsme museli něco hrát a hosté nás trestali. To byl ten průšvih.
Povězte, měli jste ještě radost z pátečního bodu z Liberce?
Musím přiznat, že místo autobusem do Brna jsem jel směr Praha, takže nevím. Těžko se to hodnotí. Zabodujete venku, povede se to samé co dvě kola předtím na Baníku, to je fajn. Jenže doma prohrajete s Mladou Boleslaví, remizujete s Teplicemi. S tím je těžké se zachraňovat. Bod z Liberce nic neřešil, sice jsme v poslední minutě vyrovnali a mohli jsme si říct, že gól přece jen dát umíme, protože jsme jich dávali málo, stejně jsme však končili zklamaní. Všichni věděli, že bylo nutné tam vyhrát.
Sezona Brna byla nejhorší v české lizeDosavadním bodovým minimem Zbrojovky v historii samostatné české ligy bylo ve dvou případech 24 bodů. Pokaždé (v letech 2011 a 2018) to znamenalo sestup. Ten přijde i letos, kdy Zbrojovka svoje „bodové dno“ ještě překonala. Po 30 kolech, což je srovnatelný úsek s minulými sezonami, měla v tabulce pouhých 22 bodů. Nyní jich má 23 a před sebou ještě dva zápasy, doma s Opavou a venku na Spartě, aby nevytvořila nové absolutní minimum. |
Jaká je pro vás tato sestupová zkušenost?
Do posledního kola, co to jde, se člověk snaží. Pak se výsledky sčítají, jste realista, šance se zmenšuje. Ale stejně se pořád snažíte, že to půjde, i kvůli tomu, aby se nabudili ostatní, že to ještě není ztracené. Ani vám nevím. Je to poprvé, co jsem spadl, a čekám, co bude v pondělí v kabině, co si k tomu řekneme.
Doteď tam byla jaká nálada?
Tlak je vždycky, když se hraje o padáka. Snažili jsme se mu vyvarovat, aby to na nás neleželo, když se nedařilo vyhrávat. Na tréninku to na nás myslím vidět nebylo, tam všichni dřeli a chtěli se zachránit, ale zkrátka se to nepovedlo. Ani nevím, proč se v domácích zápasech tak nedařilo.
Řekl byste o Zbrojovce to samé, co po sestupu Opavy řekl o jejím týmu tamní kapitán Matěj Hrabina? Že občas to bylo fajn, ale na záchranu to bylo málo?
(pousměje se) My jsme těch momentů opravdu měli málo. Tak bych to řekl. Snažili jsme se mít nějaké dobré, ale bohužel jich bylo málo, a když jsme se do nich dostali, tak jsme je neproměnili. Dozadu jsme šlapali jakž takž dobře, ale když nedáváte góly, tak vás to časem stejně doběhne. Nemůžete si dovolit zahazovat takové množství šancí, jako jsme si dovolili my.
Smlouvu máte ještě na rok. Byla jen pro ligu, nebo zůstanete?
Musím říct, že nevím, co bude. Je to čerstvé, dokud se bojovalo, nikdo to neřešil. To se bude řešit teprve teď, co a jak bude. Pokud může odhadnout zbytek sezony za sebe, tak věřím, že nebudeme ligu jenom dohrávat. Chceme se rozloučit důstojně. Byla by škoda tomu dát ještě nějakou ošklivou tečku.
