Před rokem mizerný vstup do sezony odnesl trenér Roman Pivarník, jeho nástupce Pavel Šustr je na tom nyní výsledkově ještě hůř. „Je moje zodpovědnost, že teď tým nefunguje,“ oznamuje brněnský kouč, který se zatím marně snaží navázat na jarní vítěznou jízdu.
Zahnat chmury se Zbrojovka pokusí v pátek od 19 hodin doma proti Vítkovicím.
Připouštíte si, že je vaše pozice v ohrožení?
Realita je jasně daná. Máme domácí zápas, který chceme a musíme zvládnout. Kdyby se to nemělo stát, tak předpokládám, že přijdou nějaké kroky směrem k týmu a odvolání trenéra je jednou z možností. Nemůžeme čekat na to, až se mi podaří hráče rozjet. Jestli to nepojede, tak jsou potřeba okamžité změny, protože Zbrojovka potřebuje hrát o postup do první ligy. Já dělám všechno pro to, abychom to zvládli, ale kdybych cítil, že tým nefunguje, jak je třeba, a už nejsem schopný to změnit, tak sám nabídnu rezignaci. Nebudu se tu držet zuby nehty, to v žádném případě.
Jaký mělo dozvuk minulé utkání na Dukle, které jste po špatném výkonu prohráli?
Dozvuk byl takový, že jsme si spoustu věcí museli zase vyříkat. Hráči nejsou odvážní, v některých fázích přestávají hrát – hlavně v defenzivě – a neplní si svoje úkoly. Zase jsme si o tom důrazně pohovořili, ukázali jsme si na videu některé věci a já nemůžu říct nic jiného, než že věřím tomu, že to bude mít patřičný dopad a že obraz hry změníme.
Měníte tón, kterým k hráčům promlouváte?
Zkouším všechno, co se dá. Hodnej, zlej...
Co vám jde lépe?
Myslím, že obě role mám dobré. Ale na každého hráče působí něco jiného. Jednoho posunete nahoru, druhého to zabrzdí. Sám hledám, kde jsou příčiny toho, že místo abychom hráli odvážně a šli na hřiště ukázat, co umíme, tak z nějakého důvodu hrajeme zataženě a ustrašeně. Samozřejmě nás mrzí porážka, ale ta je až výsledkem nějaké práce. Není to o tom, že bychom si řekli „hráli jsme super a prohráli jsme“. A to je na tom to nejhorší.
Jaro i příprava se vám přitom povedly. A nyní jste si už po druhém kole posteskl, že hráčům chybí sebevědomí, což je zvláštní...
Přesně tak. Stejné otázky si kladu i já a bavíme se o tom s hráči. Příprava, snad kromě jednoho poločasu s Opavou, nějakým způsobem vypadala. Já ji nepřeceňuju, protože je něco úplně jiného hrát otevřené zápasy, ale přesto hráči vypadali zajímavě. Mapovali jsme, co na nás mohlo dolehnout. Jestli to byl nějaký doběh toho, že se nám možná něco nepodařilo. Možná jsme podvědomě cítili, že to pojede samo, že nemusíme nic přidat – samozřejmě ne já, protože vím, že pokud se chceme posouvat dál, vždycky musíte přidat kousek navíc. O tomhle jsou teď rozhovory s hráči a i my trenéři se o tom bavíme každý den.
Hádanka v útoku: Pázler vedle Magery?Na střelecké schopnosti Jana Pázlera nyní bude sázet Zbrojovka, která vytáhlého útočníka zlanařila na roční hostování z ligového Liberce. „Naskytla se příležitost jej přivést a já jsem za to rád, protože už před hodně lety mi utkvěl v paměti a líbil se mi jeho pohyb po hřišti. Věřím, že zlepší naši zejména finální fázi, to znamená proměňování šancí. Ale musíme mu dát správné balony,“ sděluje brněnský trenér Pavel Šustr. Pázlerovo stěhování ze severu Čech na jih Moravy proběhlo poměrně bleskově. „Minulý týden někdy ve středu mi volal pan Požár (sportovní manažer Zbrojovky), přes víkend jsme to doladili a od pondělí jsem tady,“ shrnuje osmadvacetiletý hráč, který v Liberci neměl pevné místo. „Trenér Hoftych mi říkal, že asi nebudu dostávat tolik šancí, co bych si přál. Dohodli jsme se, že když přijde zajímavá nabídka, tak mi bránit nebude. Byl jsem rád, že o mě v Brně měli zájem, a doufám, že jim pomůžu.“ Zatímco na prvoligových štacích ve Slavii, Dukle, Jablonci ani Liberci výrazně neprorazil, o patro níž byl zabijákem. Zářil zejména v Hradci Králové, ale prosazoval se také ve Znojmě. „První liga je hodně svázaná taktikou, druhá je spíš soubojová. Nevím, jestli mi to sedí, ale nějaké góly jsem dal, tak na to snad navážu,“ doufá Pázler, který je typickým hrotovým útočníkem. „Ale můžu hrát i pod ním,“ oznamuje. Mohl by tak vytvořit duo se současnou útočnou jedničkou Lukášem Magerou. „Je pohyblivější než Megy, umí chodit do náběhů. Teoreticky by mohli hrát vedle sebe, ale ještě nejsem rozhodnutý, kdo bude v útoku,“ podotkl Šustr před pátečním duelem s Vítkovicemi. |
Mohlo tedy u hráčů dojít po povedeném jaru k uspokojení?
Někdo to tak může mít, že si podvědomě říká: OK, jelo nám to, pojede nám to dál. Pak jsou hráči, na které dolehne tlak výsledku. Možná jsem udělal chybu v tom, že jsem na začátku vyhlásil, že jdeme na první místo a přes to nejede vlak. Můj osobní cíl to je, ale některé hráče to může brzdit. My si to nechceme připustit, ale může to tak být.
V klubu jako Zbrojovka by ale s takovým tlakem měli hráči počítat.
Samozřejmě. Já jsem s tím počítal a jsem s tím vnitřně ztotožněný, ale hráči to můžou mít trošku jinak. Můžou mít určité obavy. Takové to, co se vám vkrádá do podvědomí – co když to nepůjde, co když něco zkazím, co když se něco nepovede. A bohužel jsme se dostali do situace, že sami sebe dostáváme pod tlak. Cesta z toho ven je jednoznačně daná a pracujeme na ní celý týden. Do zápasu vlezeme s tím, že je lepší běhat jako blázen než stát a koukat. Je lepší dělat chyby s tím, že mám přemíru snahy, než nedělat nic. Tohle jsou základní věci, které fungují ve všech sportech i v životě.
Tým doplnili záložník Krška a útočník Pázler, ale nemělo k posílení dojít už před sezonou? Zvlášť, když do první ligy odešli Krejčí se Škodou?
Já jsem věřil tomu, že hráči, kteří tu zůstali, jsou schopni ty kluky nahradit. Také jsme se aktivně zajímali o hráče do středu zálohy i do útoku, ale ti, které jsme oslovili, zvolili jinou cestu. A jestliže mi hráč na první nebo druhé schůzce neřekne, že chce přijít, tak pro mě ten hráč není pro Zbrojovku. Já nejsem žádný licitátor. Dostali dobré nabídky, nechtěli, nedá se nic dělat. Je pravda, že Škoďák byl vždycky postrach pro soupeře a nahradit ho je samozřejmě trošku složitější, stejně jako u Krejčího. Hráči můžou cítit, že tam tyhle dva kluky nemají. Ale rozhodně nešlo o podcenění, bylo to naše rozhodnutí. A teď se ukazuje, že na některých postech prostě potřebujeme doplnit.
Na začátku sezony jste do středu zálohy postavil teprve osmnáctiletého Macha. Nebylo to na něj moc velké sousto?
Jo, ale my jsme do toho šli citlivě. S hráčem jsem o tom mluvil a měl svoje úkoly, nebylo to všechno postavené na něm. Teď není ani v nominacích, protože má problémy s kolenem. A do budoucna nám má co dát, jen potřebuje čas. Ale zase neberme to tak, že za to může Mach. Kromě něj tam nebyl nikdo mladý a všichni ostatní měli hrát líp. Pak by hrál líp i Mach.
Nakonec jste z Líšně přivedli Davida Kršku. Překvapilo vás, jak dobře si počínal ve druhé lize?
Spíš jsem byl zvědavý, jak tu soutěž, která je diametrálně odlišná od třetí ligy, zvládne. Krša je výborný na balonu, je to výborný kluk a je to týmový hráč, který chce hrát fotbal. To jsou věci, které sem přinesl, a můj úkol je, aby je udržel a předával i ostatním.
Plánujete dál posilovat?
Pořád se díváme, na postu takzvaně defenzivního záložníka máme pořád rezervy. Nemáme tam vyloženě lídra, který by tým držel a dokázal ho celý řídit, nebo minimálně středovou řadu. Tohle se strašně těžko učí a já sám jsem v kariéře zažil jen pár hráčů, kteří tohle měli. Takový typ hledáme. Nepotřebujeme někoho do počtu, ale lídra. A zatím se nám ho nepodařilo najít.
