„Z pohledu výsledku spokojenost, z pohledu diváků maximální spokojenost,“ řekl trenér vítězů Pavel Šustr.
Upřímně: těžko říct, jestli to byl zápas, o kterém se bude v Brně mluvit tak dlouho jako o jiných šlágrech. Na to by duel dvou brněnských celků musel být tradičnější, s delší rivalitou, která mezi nimi být ale ani nemůže. Až do letoška se nepotkaly ve stejné soutěži.
Může to však být zápas, který tápající Zbrojovku konečně zvedne. Restart sezony? Třeba!
To ukáže hned páteční výjezd do Jihlavy. Ten už zlomový být může.
Derby totiž nebylo první výhrou brněnského mužstva následující po špatném výkonu v předchozím kole.
Takhle se v Brně těšili na vybřednutí z potíží i před dvěma týdny po vítězství nad Vítkovicemi...
a nepřišlo.
V sobotu se aspoň Zbrojovka nemusela o body klepat až do konce. Podmanivou fotbalovou show rozsekl šest minut před koncem Lukáš Magera gólem jistoty na 2:0. Domácím spadl kámen ze srdce, po dvou týdnech příprav a rázném posílení kádru o ligového stopera Michala Šmída a především bývalého reprezentanta Ondřeje Vaňka se od nich tři body čekaly a byly i povinností v duchu udržení kontaktu s čelem druhé ligy.
„Dokážete si představit, že bych tady teď seděl a nevyhráli bychom? Nedokážete. Ani já si to asi nedokážu představit,“ zahrál si slovní ping-pong s novináři trenér Šustr.
FC Zbrojovka Brno (červená) vs. SK Líšeň. Momentka z regionálního derby.
Pojďme si tedy s takovou domněnkou – což mimochodem vyznavač tvrdé každodenní práce Šustr nemá rád – pohrát s odstupem dvou dnů. Nevýhra by Zbrojovku dostala pod ještě větší psychický tlak, protože všechny správné kroky, které při doplnění kádru udělala, by nepřinesly hmatatelný efekt.
Musela by přijít otázka: co když ani další dva noví hráči nebudou dost?
„I když si můžeme namlouvat, že tlak na nás nebyl, tak jsme věděli, že tohle bylo hodně důležité utkání. Chválím hráče, že ho odpracovali nahoru a dolů,“ vyzdvihl také Šustr.
Zbrojovka ukázala, jak mohla (a měla) sezona v jejím podání vypadat od začátku. Tedy s hladem po výsledku, kvalitou na hřišti, pestrými možnostmi na lavičce, s gólovými útočníky na hrotu.
Klidně i s „porodními“ bolestmi, které začátky při menší rozehranosti provázejí. Ale hlavně s drajvem. V derby kulminoval kolem 15. minuty zápasu: tehdy Zbrojovka vyvinula drtivý tlak, kopala šest rohů v řadě a parádní Vaňkovy centry hrozily vedoucí brankou.
Pravděpodobné je, že zvučné brněnské posily se budou ještě zlepšovat, čímž do mužstva vnesou ještě větší klid. Jakkoliv totiž Vaněk rozjel obě gólové akce a Šmíd byl jistý v obraně, u obou jsou jistě i rezervy. Právě Šmídovi muselo zatrnout, když si přes jeho bránění vypracovala Líšeň gólovou šanci se špatným zakončením Martina Rolinka.
O to cennější výhra Zbrojovky je, že přišla proti velmi odolnému protivníkovi. Líšeň byla mezi 60. a 70. minutou dvakrát blízko vyrovnání, už v prvním poločase trefila břevno.
Kritické momenty navíc vítězové přežili při dvou pádech hostí v pokutovém území. Oba se daly odpískat jako penalta a oba přišly za stavu 1:0.
„Co mám zprávy, neodpískal rozhodčí jasný pokutový kop. Budeme podávat protest i proti udělení žluté karty Hladíkovi,“ konstatoval Miloslav Machálek, trenér Líšně.
Jan Hladík totiž za to, že ho v pokutovém území podrazil Jan Sedlák, viděl ještě napomenutí za simulování. „Tohle ovlivnilo utkání, ale já blahopřeji domácím. Šli za vítězstvím s obrovskou vervou a bojovností a vyhráli zaslouženě,“ dodal však Machálek jedním dechem to podstatnější ze zápasu.
Víc Zbrojovka v sobotu chtít vlastně nemohla.
Tolik rohů, to musíme dát, řekl Vaněk po debutu Ondřej Vaněk, posila Zbrojovky Brno Tolik rohů, to musíme dát, řekl Vaněk po debutu Několik měsíců nehrál Ondřej Vaněk soutěžní zápas. V tom prvním za Zbrojovku trvalo jen čtvrt hodiny, než se dostal pořádně do varu. Jeho tým měl proti Líšni šest rohových kopů v řadě a Vaněk od rohových praporků předváděl, jak parádní kopací techniku má. Zbrojovka dostala soupeře pod tlak, diváci bouřili a taky trenér Pavel Šustr od střídačky rukama gestikuloval: Dotlačte to tam! „Lítalo to tam, ale tohle prostě musíme dát. Šmíďák to tam měl na hlavě, netrefil to. Škoda. Prosadili se ale oba útočníci, vyhráli jsme, tak nás to mrzet nemusí,“ řekl Vaněk. Oba gólové údery vítězů šly přes jeho kopačky, svými přihrávkami Vaněk pokrýval velký prostor. „Ještě je vidět, že si na sebe zvykáme, ale jeho myšlenky, přihrávky za obranu, balony, ty má prostě úžasné. Hodně nám pomohl i ve standardkách, a jsme rádi, že nám pomůže,“ chválil nového spoluhráče útočník Lukáš Magera, který jako střídající hráč Vaňkovo počínání sledoval do 71. minuty z lavičky. Svoji největší šanci měl Vaněk ve 25. minutě, kdy si naběhl na dlouhý míč za obranu Líšně, ale pustil se do zasekávačky a nechal se předběhnout bránícím hráčem. Pak už jeho střela ze 16 metrů postrádala razanci. „Čekal jsem, jestli se míč nesklouzne. Některými místy bylo hřiště mokré. Kdybych si to dal sprintem, tak jsem si mohl balon pustit do běhu a šel bych sám na branku. Mohl jsem to předvídat líp,“ krčil rameny 29letý středopolař. Jaká byla v jeho očích 2. liga? „Hodně běhavá, pořád balony za obranu, nahoru dolů. My bychom měli víc podržet balon,“ řekl. |
