Jaký tedy máte dojem z prvních pětačtyřiceti minut?
Samozřejmě vynikající. Měli jsme do zápasu obrovskou chuť a hned s úvodem přišla krásná akce, kterou jsem zakončoval gólem. Takový stoprocentní nástup se povede málokdy. Potom nám samozřejmě pomohl druhý gól, v pohodě jsme přidávali další šance a při troše štěstí jsme do přestávky mohli vést víc než dva nula.
Čím to, že se mužstvu v ofenzívě tak vedlo?
Hlavně jsme splnili pokyny trenéra, že máme dávat míč rychle od nohy, být v neustálém pohybu a přihrávkami hledat hráče hlavně před sebou. Potom jistě sehrálo roli, že Jugoslávci chtěli ´točit taky, a tím pádem se nám na jejich polovině otvíralo hodně volného prostoru. Což nám pochopitelně vyhovovalo.
Jistě jste si ulevil, když vám vyšla hned první šance zápasu.
Kdo by si neulevil. Tím spíš, že jsem zase dal gól na Letné. Když si vzpomenu, co všechno jsem tady zahodil loni, ani nemluvit. Jak na mě šel ten míč od Kollera, věděl jsem, že musím střílet z první. Ten odkrytý roh jugoslávské branky jsem viděl, ale hlavně jsem to chtěl trefit, jedno kam, hlavně do sítě.
Jak to bylo s vaším zraněním, kvůli němuž jste musel už ve 31. mnutě střídat?
Stalo se to hned v první minutě při jednom souboji. Myslel jsem, že to mám jen naražené, ještě jsem tou zraněnou nohou dal gól, ale potom to bolelo víc a víc. A nakonec se v nemocnici ukázalo, že jde o zlomený malíček. Doba úplného vyléčení je prý šest týdnů, takže teď, když mi to v Liverpoolu docela šlo, z toho žádnou radost nemám.
Může tak v liverpoolské sestavě přijít větší šance pro Mlana Baroše?
Já myslím, že právě pro něj docela určitě. Vždyť já hrál většinou spíš v útoku a na uvolnění tohohle postu on čeká.
Čekali jste se spoluhráči z národního užstva, že Jugoslávce porazíte pětibrankovým rozdílem?
To v žádném případě, pět nula je opravdu až moc. Ale nejspíš jsme si to zasloužili, nic jsme soupeři nedoboloili a v útoku jsme byli hodně nebezpeční. Tentokrát jsme trenéra poslechli i v tom, že máme dávat góly. Někdo může říkat, že Jugoslávci byli slabí, ale oni prostě hráli jen to, co jsme jim dovolili.
Může mít tahle vítězství příznivý dopad na první kvalifikační zápas 12. října v Moldavsku?
Samozřejmě. Do kvalifikace je sice ještě dlouho, stát se může všechno. Já například věřím, že to Moldavsko stihnu, s tím malíčkem se prý dá hrát se speciální bandáží už po pár týdnech. Každopádně jsme získali další kus sebevědomí. Když nám vydrží forma, a když se budeme držet současného hernho stylu, nemám ani z ostatních kvalifikačních zápasů žádné obavy.
