Tomáši, co verdiktu říkáte?
To, co říkám všem: že jsem to čekal, takže mě to nepřekvapilo. Mrzí mě jen, že jsem musel zaplatit ještě o 10 tisíc víc. Kdybych věděl, že rozhodnou takhle rychle, tak bych do toho nešel.
Jak to myslíte, že to bylo rychlé?
Slyšel jsem, že rozhodli hned, ani to moc neprojednávali. V koutku duše jsem doufal, že mi trest zmírní.
Proč jste se jednání nezúčastnil?
Já od nikoho nedostal zprávu, že se to bude projednávat. Až pak jsem se dozvěděl, že mi posílali doporučený dopis do Příbrami, kde mám trvalý pobyt. Jenže já jsem v Liberci, takže jsem si poštu nevybral. Je to takové nedorozumění.
Takže jste chtěl přijet?
Určitě. Jel bych tam rád a ke všemu se vyjádřil. Ptal jsem se i kluků v kabině, jestli nevědí, jak to chodí.
Říkal jste, že jste se zamítavým verdiktem o snížení pokuty víceméně počítal. Proč jste se tedy odvolával a utrácel dalších 10 tisíc korun?
Radil jsem se s právničkou a zkusil to. Naděje umírá poslední, doufal jsem, že by mi trest mohli aspoň trochu zmírnit. Je přece jen hodně vysoký. Bohužel se nestalo.
Jaký pocit teď ve vás převládá? Bezmoc, naštvání, nebo něco jiného?
Nemám už sílu bojovat, nemám sílu... To asi slyšíte z hlasu, moc do řeči mi není.
Jste ten typ, že pro vás tímhle celá kauza končí, nebo o ní budete stále přemýšlet?
Po vynesení trestu mě to hodně trápilo. Pak jsem na celou věc trochu zapomněl, ale teď mě to zase bude trápit celý den. Pořád cítím křivdu, tenhle verdikt není spravedlivý. Ale už nikoho nechci naštvat nějakým výrokem.
A platí slova, která jste řekl chvíli poté, co jste se dozvěděl výši pokuty, že byste rád odešel z ligy do zahraničí, že už tady hrát nechcete?
To jsem byl hodně naštvaný. Uvidíme, jak dopadnou jednání o přestupu. Ale určitě mě to ven táhne, rád bych si to zkusil a vydělal nějaké peníze.
