Co rozhodlo o titulu pro Liberec?
Týmový duch. Hráči, trenéři a všichni okolo tady vytvořili něco neuvěřitelného. Jsme mladé mužstvo, nikdo si tu nehraje na šéfa, nejsou tu velké platové rozdíly.
Ale právě vy jste asi nejvýraznější individualitou týmu. Vždyť s vámi na hřišti Liberec letos v lize neprohrál. Jen jednou v poháru na Žižkově...
V Jablonci ani Olomouci jsem nehrál, však si tím kluky dobírám.
Zato skutečný kanonýr vám opravdu chyběl. Jak se bez něj hraje?
Jen se opakuju. Nejsou tu hvězdy, jednou zahraje ten, podruhé zazáří jiný a tím se všichni navzájem držíme. Minule tu měli Štajnyho, Koloucha, to byly, pane, hvězdy. Ale ani my nejsme bezejmenné mužstvo. Máme jedno veliké srdíčko. A jednou za týden ho těch blbejch 95 minut, jak říká trenér brankářů Veselý, na hřišti ukážeme.
A taky ducha, který do vás pumpuje trenér Lavička, aniž by musel řvát.
Toho si moc ceníme, dodává nám tím sílu. Kdyby křičel, dostal by nás pod tlak, hlavně mladým to sváže nohy. Na nás netlačilo ani vedení. Proto ten titul přišel tak lehce, až se tomu nechce věřit.
Viděl jste trenéra za celý rok aspoň jednou naštvaného?
Nepamatuju se, asi ne. I ke konci ligy zůstával v klidu a říkal nám: Kluci, buďte pokorní, běžte tomu naproti a ten nahoře vám pomůže. Já zažil Kotrbu nebo Csaplára, můžu srovnávat. Chtěl bych Lavičku vidět doma, jestli je taky takový hodný táta.
Asi tam nelepí po stěnách pokojů hesla jako v kabině...
Přiznám se, trošku jsme se tomu zpočátku smáli. Co to tady je? Ale postupem času jsme to začali číst, přemýšlet a poznávali, že v tom je kus pravdy. Vždycky jednou týdně se najednou na nějakém místě, v rohu nebo na dveřích, objevilo nové heslo. Trenér nás jen nenápadně pozoroval, kdo si toho první všimne.
Jak silně na mužstvo ještě působil loňský trest za korupci – odečtení šesti bodů – přestože proti jiným klubům bylo vaše provinění mnohem méně průkazné?
Mě osobně to zasáhlo strašně moc. Už loni jsme mohli něčeho dosáhnout. Ale v létě přišly změny, zapomněli jsme. Spíš nás nakoply ty články v novinách, jak nás podceňovali. Dostali jsme obrovskou vnitřní sílu. Jenže my se udrželi na prvním místě po celou sezonu, bez jediné krize.
Také pohrdavá slova sparťana Řepky o vašem týmu vás nažhavila, ne?
To byl další impulz, na začátek druhé části ligy. Překousli jsme to a nic mu neodpovídali. A podívejte, kde jsme teď my a kde Sparta. I někteří hráči Sparty nám gratulovali. Řepka ne, ten to asi nepřekousl. Telefony nám jenom pípali esemeskami. Míra Holeňák ze Slavie, trenéři Kotrba i Mareček, Csaplár volal už před týdnem: Máte to jasný. To bylo od nich moc hezký.
Prý jste prémie za titul – pět milionů korun na mužstvo – dostali už v zimě s tím, že pokud nevyhrajete, budete to muset vracet?
Zafungovalo to. Nechali jsme je na účtě a nesahali na ně. Ale dělali jsme si srandu: koupíme si auta, pak prohrajeme a nic nám nezbude. S prémiovým řádem to tu funguje. Je hodně poznat, jestli hraješ, nebo sedíš. Každý se musí poprat o místo, vládne konkurence. A to je plus pro tým. Třeba Slavia má menší kádr a podívejte jaké měla potíže. Nám vypadlo v Olomouci šest hráčů a taky jsme to odehráli.
Do Liberce vás přivedl před čtyřmi lety trenér Csaplár, ale o stabilní místo jste bojoval skoro tři roky.
Nezaručil mi, že budu hned hrát. Musíš si to vydobýt, povídal. Ale já neváhal. Věřil jsem mu, že to bude top. Mužstvo mistra, perfektní zázemí, skvělí trenéři. Povídal mi: Pracuj, přidávej si, neboj se. Až přijde šance, musíš ji využít hned napoprvé. V prvním zápase jsem dal gól, pak jsem se udržel v sestavě. A pak jsem z těch nebes na půl roku zase spadl. Ale nikdy jsem nevypadl úplně mimo, pořád jsem byl ve hře.
Také jste bloudil sestavou, než jste našel pevné místo. Proč?
Od žáčků mě vedl trenér Csaplár a vždycky jsem hrával středního záložníka. Ale pak jsem se posunoval pořád směrem dozadu. Dával jsem najevo, že chci hrát stopera. Ale Csaplár mi říkal: Na hlavní roli nemáš, musíš se k ní dostat přes ty vedlejší. A tak když mě trenér Griga stavěl do útoku nebo jinam, nevadilo mi to. Všechno je v hlavě. A vyhrávat chci pořád. I doma s manželkou v kartách. Tam mám taky navrch.
Měl jste odejít do Teplic a teď v zimě už za lepším do Manisasporu.
Volal jsem trenéru Csaplárovi do Polska, kde teď působí. Je to jen o penězích, poradil mi, sportovně jdeš dolů, ale rozhodnout se musíš sám.
A vy jste zůstal. Kolik vám dávali?
Desetkrát tolik, co mám tady.
A chtějí vás znovu.
Motají mi zase hlavu (úsměv). Mám tu smlouvu ještě na rok, chci se pokusit o Ligu mistrů. A pak bych raději na západ, sním o Anglii. Třeba Birmingham jako Martin Latka, to by bylo něco.
Ale jste přece uctívačem AC Milán?
Trenér Csaplár mi říkal: Žádné vzory z české ligy, dívej se na top hráče. Jde mi mráz po zádech, když čtu jména Baresi, Nesta a hlavně Maldini. To je ideál profíka a klubu oddaného hráče, toho si vážím.
V minulé kvalifikaci Ligy mistrů jste proti nim seděl teprve na lavičce. Jak to bude letos? Žádné zvonivé posily čekat nemůžete?
Záleží na štěstí a srdíčku, podívejte, co loni dokázala slovenská Artmedia. Nikdo je neznal, prošli přes tři kola až do skupiny a tam porazili i Porto. Proč bychom nemohli my? A nevíte, jak to je přesně s těmi koeficienty? Slyšel jsem, že bychom mohli dostat snesitelnějšího soupeře.
Liberec je městem sportu, jak vnímáte rivalitu mezi hokejisty a fotbalisty?
V kabině snad ani neexistuje. Já chodil i na hokej, fandil jsem, bylo mi líto, že vypadli tak brzy. Poznali jsme se s některými hokejisty. Liberec není velkoměsto, ale kolik tu najdete sportovců, kromě nás i volejbal, lyžaři... Je to pro město obrovská reklama.
Uměl byste tu žít?
Hodně jsme s manželkou přemýšleli, ale nakonec jsme se rozhodli, že koupíme byt v Příbrami. Oba odtamtud pocházíme, máme tam rodiče i kamarády. Ale Liberec zůstane mojí srdeční záležitostí. A možná se tu jednou usadíme.
Ale zase ve Spartě byste si třeba zahrál Ligu mistrů častěji...
Ale já bych tam nešel. Mě tam nic netáhne. Jsem šťastný, že jsem tady, že jsem ten titul získal tady. Nejsem ze Sparty vykulenej. Raději bych šel dál do zahraničí a dostal se do reprezentace.
V březnu jste v Turecku poprvé oblékl reprezentační dres. Doufáte v nominaci na mistrovství světa?
To by byla pecka... Bomba, velký sen. Ale buď to vyjde, nebo ne, nechám to osudu. Je lepší, že trenér rovnou jmenuje 23 hráčů a nepovolává širší kádr jako minule, kdy byl Matušovič potom hodně zklamaný. Šampionát si vykopali jiní a oni si to zaslouží. Věřím, že v budoucnu se do mužstva dostanu.
