"Podle mě byl pro výsledek rozhodující rychlý první gól Američanů. Portugalské mužstvo po něm samozřejmě muselo hru otevřít, což vyhovovalo americkým rychlým protiútokům, navíc hráčům USA s vedoucí brankou pořádně stouplo sebevědomí. A od toho se pak odvíjel celý první poločas. Po přestávce se totiž ukázalo, že vyrovnat soupeřův náskok už bylo nad portugalské síly.
Američané hráli bez nervozity, při jejich rychlých protiútocích Portugalci prohrávali skoro všechny běžecké souboje. Při těchto přímočarých úderech byl vynikající hlavně Beasley, který na levé straně všem utíkal, jak chtěl. A když to Američané zkoušeli vysokými centry, tak většinu hlavičkových soubojů vyhrával McBride, který tyhle míče skvěle prodlužoval na nabíhajícího Donovana. Právě ta rychlost a přímočarost dělaly Portugalcům největší potíže.
Ale největší kus práce dělal v americkém mužstvu jeho kapitán, ofenzivní střední záložník Stewart. Typický špílmachr a režisér hry, duše mužstva. Makal na obrovském akčním rádiu, znamenitě zahrával standardní situace, dělal pro ofenzivu týmu ze všech nejvíc.
Jenže právě Stewartova neúčast ve druhém poločase hru vítězů hodně poznamenala. Musel nejspíš ven kvůli zranění, jinak si jeho vystřídání vysvětlit neumím. Potom taky Američané udělali chybu, že se zatáhli před vlastní šestnáctku. Už nezvládali atakovat soupeře při zakládání útoků. Techničtí Portugalci se pak v blízkosti americké šestnáctky dokázali prosazovat narážečkami, což dobře umějí. A když už ve druhé půli chodili dopředu Američané, už to nebylo rychlými, ale jen postupnými útoky. A v tom byli viditelně horší, než když využívali bleskových brejků.
Závěrečnou fázi zápasu ale mužstvo USA už zase zvládalo docela spolehlivě. Američtí fotbalisté zahráli poslední minuty výborně především po taktické stránce. Nepustili soupeře do vyložených šancí a těsný náskok udrželi spolehlivě. Taky proto hodnotím jejich vítězství jako zasloužené."