V hale u recepce nymburského hotelu Ostrov je po desáté celkem rušno. Hráči se scházejí před tréninkem a pod nohama se jim pletou tři jorkširští teriéři. Běhají, štěkají. Navoněné psíky přivezla paní Petrželová. „Bertíku, Žofinko, k páníčkovi!“ volá trenér Petržela. Třetí do party se jmenuje Duffy. Mazlivá Žofinka vyskočí k pánovi do klína a on ji hladí.
Ruština pro všechny
Petržela je neomezeným pánem té výpravy. Do Nymburka mu volá klubový šéf Mutko, přítel ruského prezidenta Putina, na přípravný zápas s Kolínem přijeli skalní fandové Bohemians, kde Petržela dřív trénoval. Vedoucí týmu, jinak náčelnik kamándy, jak trenér říká, mu zase okamžitě po ránu hlásí, že v Petrohradě je minus dvacet.
„Katastrofa,“ reaguje kouč. „Když navíc fouká od Něvy, mrzne vám mozek.“ Než se příští týden do Ruska vrátí, užívá si předjaří v Čechách.
Hotelem zní ruština, jen pár slovíček slyšíte česky, ačkoli by se dala čekat jiná palba. Obránci Mareš s Horákem, útočník Hartig, záložník Šírl, k tomu slovenský gólman Čontofalský. Ta jména na soupisce přibyla jen během zimy.
„Nejde, abychom se bavili česky. Oni by si mysleli, že je pomlouváme,“ říká Petržela. Sám se učí rychle. Místo masér říká masážista, hotel je gastinica, Češi jsou inostránci čili cizinci. Při rozhovorech nepotřebuje perevodčika a klubovému bossovi v ruštině představil svou vizi: „Za dva gadý chaču igrať kubóky.“ Do dvou let by rád hrál se Zenitem evropské poháry.
Legrace na český způsob
Dovolil si dost, když k mužstvu v listopadu přišel. Během dvou týdnů posunul 11 hráčů na listinu transferů. K tomu vyřadil hlavní osobnost Lepechina, který za zády pomlouval mladíky: „Smradi, ať neběhají tak rychle!“ Rozmetal skupinky, ve kterých se Zenit minulou sezonu topil.
K tomu zavedl pár novinek: někdy sám velí tréninkům, mluví s hráči z očí do očí, klidně se pohádá s mocným prezidentem. „A ten pak jednou roztřískal židli o stůl.“ Když Petržela přišel poprvé na trénink, všichni se mračili. „Jen otráveně udělat svou práci a zmizet. A teď je na tréninku sranda.“ Měl pravdu, včerejší trénink byl plný pošťuchování, hlavně Martin Horák se činil a do každého si rýpl.
„Bóra, můj asistent, před prvním zápasem povalil maséra a začal válečný pokřik. Tak je to přece normální, ale oni měli svěšené hlavy. Už je to jiné,“ tvrdí Petržela.
Také o krále baga už se v Zenitu hraje. Vlastně baga ne, říká se tomu kvadrant. Kdo je nejdéle v kruhu, kolem něhož si hráči přihrávají, musí ostatním před obědem popřát dobré chuti. Je to potupná role, ale tým se náramně baví. A stříháním také - kámen, nůžky, papír. Co je v Česku běžné, Rusové neznali. „A teď by stříhali pořád,“ hlásí Horák.
Když hráči trénovali, chodila kolem Zuzana Petrželová s teriéry a kochala se přírodou. A po obědě se jelo na výlet do Prahy.
Česká sekce v Zenitu Petrohrad - zleva nahoře: horák, Čontofalský, trenér Petržela, asistent Borovička, dole: Mareš, Hartig a Šírl. Kouč Zenitu Petrohrad Vlastimil Petržela Lukáš Hartig se snaží obejít spoluhráče se Zenitu Petrohrad při tréninku, přihlíží další český fotbalista Martin Horák
