Zakázal saunu, tak přišel o plavky

Basilej - V autobuse nebylo slyšet vlastního slova, jaký tam byl řev. Po zápase s Itálií jsme se vraceli z Curychu do Basileje a cestou jsme zpívali. A když jsme po hodině dorazili před náš hotel, zůstali jsme koukat s otevřenou pusou. Vešli jsme dovnitř, mohlo být tak půl jedné v noci, a v hale čekal nastoupený personál. Všichni stáli v řadě a tleskali, když jsme kolem nich procházeli. A všude visely české vlajky. Bylo to moc příjemné, netušili jsme, že s námi takhle žijí i místní lidé. I když bylo už hodně pozdě, dostali jsme večeři a ještě měli povolená dvě piva.

Druhý den jsme byli na rehabilitaci v bazénu někde na druhé straně města. Chtěli jsme jít taky do sauny, ale trenér to zakázal, že dva dni před zápasem by to nebylo dobré.

Tak jsme mu za to schovali plavky, a tak asi musel jít přes celý bazén nahý. Ani nevím, jestli měl kolem pasu ručník. Ale bylo divné, že je ani nehledal. Takže na tom záchodě, kde jsme je schovali, budou doteď.

Na finále si všichni můžeme někoho pozvat, ale já to ještě nenahlásil. Chtějí přijet příbuzní i známí, ale jejich hodně a všechny sem asi nedostanu.

Nevím koho vyberu, asi si budu muset střihnout. Dám ruce proti sobě a udělám kámen, nůžky, papír. Nebo napíšu jména na lístečky a budu je tahat z kloubouku.