"Pro hru fotbalového Liberce znamená Honza Polák opravdu hodně. Byly zápasy, kdy jeho špičkový výkon ovlivňoval hru celého týmu.
Polák navíc naplňuje celoevropský trend, že na postu defenzivního záložníka kolikrát hrají fotbalisté, kteří jsou komplexnější než tvůrčí středopolaři. Jsou to neméně dobří hráči a k tomu ještě přidávají schopnost dlouhé přihrávky z hloubi pole.
Svou fotbalovou kvalitou Polák tento post v Liberci obsadil a vytlačil z něj Davida Langera, který přitom odvedl pro klub strašně moc.
Ve známost vešel tím, že byl u všeho hodně brzo. Už v raném věku nastoupil v první lize a v osmnácti letech nahlédl do reprezentačního áčka. V národním týmu do dvaceti jedna let byl rekordmanem, protože stihl tři reprezentační cykly.
Když přišel do Liberce, zažil určitý výkonnostní útlum. Ale to je normální. Stabilita výkonu je totiž typičtější pro pozdější věk. Jde jen o to, aby výkonnostní propady nebyly zbytečně hluboké a dlouhé.
V Liberci vstoupil rovnýma nohama do něčeho, co z Brna neznal. Zažil tady ostrý konkurenční boj, kde bylo víc uchazečů na daný post. Musel se měřit s hráči, jako jsou Janů a Langer. S příchodem trenéra Grigy vyzněl tento souboj pro Poláka.
Jestli je typem přirozeného tahouna týmu? Záleží na tom, v jaké době se to posuzuje. Do Liberce přišel v období, kdy vůdčí osobností v kabině být nemohl, protože se musel snažit proniknout do sestavy.
Zatímco na předchozí štaci v Brně jí určitě byl, stejně jako v reprezentační jedenadvacítce. V Liberci se stal vůdcem až opakovaně potvrzenou výkonností.
Myslím, že by se časem mohl prosadit do kádru národního mužstva. Aspoň pokud bude hrát takovým stylem jako v Ostravě proti mistrovskému Baníku, kde Liberec na podzim zvítězil 4:0."
