"V polovině kvalifikace naší skupinu vedeme. Ale nejdůležitější je, že jsme se na první místo dostali po opravdu velmi dobré hře jako naposled v Holandsku a s Rakouskem.
Na hřišti našeho největšího konkurenta šlo hlavně o to, abychom mu nějaké body sebrali. A pak to doma s Rakouskem potvrdili vítězstvím, což se povedlo.
Myslím si, že z obou zápasů jsme vytěžili dost. Vyhýbám se slovu maximum, protože když člověk něčeho dosáhne, chce ještě víc. Ale když to vezmeme objektivně, tak na vítězství v Holandsku to asi nebylo. Na druhou stranu víme, že oni nás berou a staví na stejnou úroveň.
Rakousko je dneska průměrný soupeř. Jen mě překvapilo, že s námi chtěli hrát rovnocennou partii, i když museli vědět, že jsou horší.
Asi neřeknu nic objevného, že poslední zápasy ukázaly, jak je mužstvo kompaktní. Není to jen o vynikajících jednotlivcích jako je Nedvěd, Koller a další.
Výsledek se rodí po týmové práci. Není to náhoda, jako když se někomu se štěstím povede nevídaná akce, a z ní padne rozhodující gól.
Ale i přes vynikající kolektivní výkony bych chtěl tři hráče jmenovat. Podle mě patří k nejdůležitějším Galásek, Nedvěd a samozřejmě nesmím zapomenout na Kollera.
Galáska si na hřišti mnoho lidí třeba ani nevšimne, ale pro mě je to dispečer, režisér, který má fotbal nejen v nohách, ale jak se říká i v hlavě. Když je zapotřebí, hru přeruší taktickým faulem, jindy ji zpomalí, zrychlí, pošle dlouhý pas, nebo založí útok.
Nedvěd poslední zápasy hraje s velkou chutí. A když takový fotbalista chuť do hry opravdu má, musí se to na jeho výkonu projevit.
Asi už hodně českých fanoušků se vidí na Euru. Abych se přiznal, tak jsem optimista taky. Myslím si, že postoupíme určitě, ať už z prvního, nebo z druhého místa, protože i baráž je tohle mužstvo schopné zvládnout. Za poslední rok se hodně zlepšilo.
Na druhou stranu bych nechtěl předbíhat. Nikdo nemůže vědět, co se stane v dalších zápasech. Podívejte se na Holanďany, kteří v Moldavsku vyhráli jen se štěstím.
A právě s nimi si to rozdáme o vítězství ve skupině. Bude to takový zápas pravdy, který může ukázat na nějakou tu slabinu, kterou jsem zatím neviděl. Víme, že máme Nedvěda, Kollera, Rosického, ale pořád čekáme, až nás někdo pořádně prověří v obraně. Vím, ve Francii si na nás domácí nepřišli, ale byla to příprava a ty já tolik neberu.
Tím se dostáváme k té neporazitelnosti. Třináct zápasů bez porážky je jistě krásný výsledek, ale z nich byly jen čtyři soutěžní. Kdyby soutěžní byly všechny, tak už říct můžeme, že nejlepší jsme."
