Opravdu, začíná lehčí trénink po prvním zápase Portugalců na letošním mistrovství Evropy, ale stejně je to pořádný hukot, jaký živelní fanoušci spustí. Dvaceti tisíc se jich mačká v ochozech: na sobě červené či rudé dresy se žlutými jmenovkami Cristiana Ronalda a spol., v rukách vlajky a šály či mají aspoň národními barvami pomalované tváře.
Stačí jen, aby hráči pomalu vyklusávali a kroužili kolem hřiště, stále je provází ostře skandované Por-tu-gal! Por-tu-gal! Co chvíli pokřik střídá potlesk a jekot.
Neuchatel, klidné pětatřicetitisícové švýcarské město na břehu stejnojmenného jezera, se probouzí a ožívá. Portugalští fotbalisté zde během Eura našli dočasný domov a početná komunita krajanů, kteří sem odešli za prací, se hlasitě ozývá. Hned po sobotním vítězství nad Tureckem se bouřlivě slavilo v ulicích. Nesrovnatelné s klidem, který pro sebe a hráče žádá český reprezentační kouč Karel Brückner.
I v neděli odpoledne obklopují fanoušci hlavní třídu, aby přivítali fotbalisty při příjezdu na trénink. "Cítíme od nich velkou podporu. Dodávají nám sílu, abychom došli daleko. Není náhoda, že bydlíme zrovna tady," říká záložník Raul Meireles, jenž se trefil ve vítězném zápase proti Turecku.
Když portugalští reprezentanti, středeční soupeři českého týmu, postupně přicházejí na trávník, spustí se obrovský povyk. Největší rámus vítá portugalskou superstar Ronalda. Hlasatel pak hráče představuje po jménech. Největší aplaus zase přijde u čísla 7. "Je jasné, že je hlavní hvězdou Eura a všichni ho sledují. Ale na hřišti jsme jeden tým, věřte tomu," dodává Meireles.
Kouč Felipe Scolari přichází k hráčům a trénink pomalu začíná. Znovu promlouvá hlasatel a fanoušky prosí: "Žádné klaksony a trubky. Na žádost trenéra a vedení portugalského týmu je nepoužívejte. Tleskat a křičet můžete, jak chcete." Většina poslechne, ale stále se sem tam z tribun ozve hlasité zatroubení.
Fotbalisté vyklusávají kolem hřiště, potom se rozdělí na dvě skupiny. Ti, kteří mají v nohách sobotní zápas, se jen lehce protahují na modrých podložkách. Náhradníci musí máknout: třeba kličkují mezi značkami.
Pro největší hvězdu týmu trvá nedělní trénink jen šestnáct minut. Cristiano Ronaldo mizí z trávníku jako první. Ještě hodí přes plot mezi fanoušky tréninková trika, zatleská jim a zmizí v kabině. Co za tu chvíli stihl?
Spoustu nožiček a jiných technických parádiček. Nejdřív jen ležérně postává v kruhu hráčů a upíjí z plastové láhve, náhle se zapojí do hry, přilepí míč ke kopačce a kouzlí. Potom s ostatními vyklusává kolem hřiště. Když leží na podložce, zase se baví s míčem, se Simaem a Petitem si přihrávají vzduchem - míč nesmí spadnout na zem. Stále pohodička.
Odcházejícího Ronalda brzy následují i další hráči ze základní sestavy, trénink náhradníků trvá hodinu. Pak se stadion pomalu vylidňuje. Rozvášnění fanoušci se trousí po ulicích města, dál mávají vlajkami, troubí a křičí. Trénink končí, ale rej fanoušků nikoli. Nezastaví ho ani večer a noc. A to Euro teprve startuje.
