V Henningově případě to byl Daniel Srna.
"Předtím jsme v kabině chvilku hráli fotbal, to fakt umí. A měli tam docela čisto," vzpomínal s rozzářenýma očima. "Fanoušci a hudba pořádně řvali, jinak to bylo moc pěkné. Máma myslela, že nám dají Coca-Colu, ale pili jsme jen jablečný džus," dodal zklamaně.
"Usmívej se! Dívej se sem!" křičí pokyny žena se dvěma digitálními fotoaparáty v rukou. Máma Jeromeho, který hrdě stojí před tou největší hvězdou, Brazilcem Ronaldinhem. Vedle něj by chtěl stát vlastně každý.
Děti, které v doprovodu svých maminek na stadion přicházejí zhruba dvě hodiny před zahájením utkání, si hráče musí rozebrat. Pokud je to možné, zohledňují se jejich přání, ačkoli u zápasů Brazílie či Německa je nemožné jim vyhovět. Ballack, Zidane, Ronaldo nebo Ronaldinho jsou k dispozici jen jednou.
Jako dobrovolnice FIFA jsem ve Frankfurtu při zápase Portugalsko – Írán utišovala osmiletého Samuela, který nedostal svého miláčka Figa, nýbrž "jen" Costinhu. V zákulisí se poté srdceryvně rozbrečel, a tak ho manažer Portugalců o poločase vzal za Figem do kabiny.
Doprovod sportovců na hřiště má kořeny už v antickém Římě. Tehdy to nebyli fotbalisté, nýbrž bojovníci, kteří táhli triumfálně městy za doprovodu otroků a ti na ně křičeli: "Pamatujte, že i vy jste jenom lidé."
Tuto pravdu mají dnešním "králům míče" zřejmě připomínat i ti nejmenší. Čas, kdy arény plné fanoušků nadšeně aplaudují Beckhamovi a dalším, je omezený.
A děti jsou také vítanou cílovou skupinou pro obchodníky. Řada firem se specializuje právě na ty nejmladší a trh zaplavily fotbalovými hrami. Mnozí rodiče neváhají ratolestem pořídit i drahé míče, které stojí přes sto eur.
Dresy se jmény slavných jsou k dostání ve všech velikostech včetně dupaček pro miminka.
