Wilmots plní normu co zápas, to gól. Trefil se proti Japonsku, Tunisku a v pátek dával na 3:1 proti Rusku, čímž dostal Belgii mezi posledních šestnáct. Ofenzivní záložník na svém čtvrtém mistrovství světa v řadě znovu potvrdil svou přezdívku „Bojující kanec“.
Belgičtí novináři o něm před šampionátem veřejně pochybovali, teď zahanbeně zmlkli.Wilmots jim ale vlastně může poděkovat. "Kritika mě popudila, měl jsem motivaci navíc," svěřil se včera agentuře AP. Kdyby v něm nekolovala bojovná krev, už by měl asi dávno po kariéře. "Nemá snad na těle místo, kde by nebyl operován," říká v nadsázce teď už blšanský obránce Jiří Němec, který s Wilmotsem několik sezon hrál v německém Schalke.
Silnou vůlí překonává Wilmots křehké tělo. Také v dějišti šampionátu, čtyři dny před prvním zápasem, odkulhal z tréninku s bolavým kolenem, jež mu v březnu operovali. Stihl se však dát dohromady. I v baráži proti Česku hrál kvůli léčení natrženého svalu až odvetu, a to ještě do 63. minuty. Stačilo to, aby rozhodl o postupu.
"Po baráži si mi Mark stěžoval, že Češi závěr baráže lidsky nezvládli, ale vysvětlili jsme si to. On je strašně fajn, je pro každou srandu, ale i strašný paličák. Jak s něčím nesouhlasí, ani trenér ho nepřesvědčí," popisuje Němec.
Český hráč se s přítelem naposledy bavil před šampionátem. Wilmots mu řekl, že pokud dopadne Belgie v Japonsku dobře, skončí možná s reprezentací i v Schalke, kde má ještě rok smlouvu, a bude dělat funkcionáře ve Standardu Lutych. I novináři spekulují, že když vypadne Belgie v osmifinále s favorizovanou Brazílií, Wilmotse už v národním týmu neuvidí. "Tohle vám před zápasem neřeknu," vykrucuje se ale Wilmots. Teď se soustředí, aby splnil gólovou normu.
