Proč?
Syn tady chodí do školy. Já bych na Slovensku byl sám bez rodiny a to si dost dobře neumím představit. Hlavně jsem chtěl ještě hrát první ligu a když mi Jablonec nabídl smlouvu, neváhal jsem. V Jablonci jsem si zvykl a vím, co tady od toho můžu čekat. Patříte už ke starším fotbalistům.
Musíte se v přípravě víc hlídat?
To je jasné, už jsem opotřebovanější. Když je člověk mladší, vydrží pochopitelně víc a víc si dovolí. Dneska se to u mě už posunulo víc k životosprávě. To nemyslím jen alkohol, ale i jídlo. A hlavně si musím hlídat regeneraci, abych zbytečně nepřišel k nějakému zranění.
Po loňské obměně kádru letos Jablonec tak výrazné změny nečekají. Skončili jste devátí, jak odhadujete šance tohoto mladého týmu v příští sezoně?
Půjde o to, abychom potvrdili úspěšnou minulou sezonu. Mělo by se to projevit, protože kluci, kteří přišli s minimem zkušeností, hráli rok pravidelně ligu. Ale nová sezona může být paradoxně těžší, protože hodně soupeřů nás minulý rok pasovalo na sestup a my jsme je překvapovali. Dařilo se nám venku, porazili jsme třeba Spartu i Slavii. Teď už si nás budou víc hlídat. Proto budeme muset ještě přidat.
Byli jste blízko Poháru UEFA, ale ze soutěže slušnosti tam nakonec na úkor Jablonce postoupila Olomouc. Jak moc vás z tohoto pohledu mrzí červená karta na Žižkově?
Kdo ví, jak by to celé dopadlo, kdybych ji nedostal. V té chvíli si to člověk neuvědomí. V tom utkání jsme cítili opravdu velkou křivdu a nikdo nemyslel na soutěž slušnosti. Navíc bych řekl, že Pohár UEFA by byl pro náš mladý mančaft příliš velké sousto. Znám pár případů, kdy tým myslel čtrnáct dní jen na pohár. A najednou zjistil, že je v lize už páté kolo, na kontě jeden bod a na obzoru boj o záchranu...