Co vás při té vzpomínce nejvíc zaujalo?
Teď mám ten zápas čerstvý, ale předtím se mi vždy vybavilo jediné - ten pro nás nešťastný gól jabloneckého Kohouta. My jsme ho vůbec neznali a on tam vletěl jako náhradník a v prodloužení rozhodl.
Finále poháru jste hrál dvakrát s Drnovicemi, avšak neúspěšně. Věříte, že do třetice se dočkáte?
Musím věřit. Poprvé proti Spartě v šestadevadesátém to bylo moc těžké. Sparta byla nabitá, měla Nedvěda. Proti Jablonci to bylo padesát na padesát, ale byl to nešťastný zápas.
Tentokrát jsou favoritem Teplice. Souhlasíte?
Určitě. Ani ne herně, ač mají mnohem zkušenější fotbalisty, ale spíš prostředím okolo fotbalu. Jejich ambice jsou zkrátka pohárové. Mohla by to být naše výhoda, můžeme překvapit.
V čem je podle vás největší síla současných Teplic?
Asi v ofenzivě. Jsou tak naladění i oba krajní záložníci a ve středu hřiště Horváth. Nechci to zakřiknout, ale jejich obrana se mi nyní nezdá nejjistější.
Proti Zlínu jste začátkem jara neproměnil v lize pokutový kop a zařekl jste se, že vás při penaltě už nikdo neuvidí. Platí to stále?
Říkal jsem v kabině z legrace, že půjdu až jako jedenáctý, až za brankářem Lovásikem. Bude záležet na okolnostech. Ale kdybych nedal penaltu ani ve finále, asi bych se do Jablonce raději nevrátil.
