Jeho potomek se ho snaží napodobit. Přes rezervní tým AC Milán a švýcarský Yverdon se dostal do Prahy na testy, které skončí v pátek. Pak trenér Karel Jarolím řekne, jestli si dvacetiletého ofenzivního záložníka v kádru ponechá.
"Slavie je velmi ambiciózní tým a pro mě šance, jak se posunout výš. Rád bych tady zůstal," řekl včera Weah po dopoledním tréninku.
Jak jste se ocitl ve Slavii?
Všechno šlo přes mého manažera. Měl vytipovaných několik klubů v Evropě a Slavia byla mezi nimi.
Kdy jste o Slavii slyšel poprvé?
Vím, že hraje pravidelně evropské poháry. Víc jsem se o ní dozvěděl až nedávno, kdy do Slavie přišel Tijany Belaid. Je to můj kamarád z Milána. On hrál za Inter, já za AC. Často jsme se potkávali. Díky němu vím o Slavii dost věcí. I to hrálo roli, že jsem tady.
Do pátku se má rozhodnout, zda vás Slavia angažuje. Pokud ano, jakého hráče by získala?
To po mně nemůžete chtít, abych se hodnotil. Ptejte se jiných. Snad mám nějaké kvality, ale potřeboval bych získat herní jistotu a praxi, byl jsem dlouho zraněný.
Jste střelec jako váš otec?
Někdy bych gólů mohl dávat víc, ale zase tak hrozné to není. I když srovnávat se s otcem, to je hodně těžké.
|
George Weah junior |
Asi se s tím neustále potýkáte, že?
Ano a není to vůbec jednoduché. Jsem pod velkým tlakem. Musím se koncentrovat o dost víc než ostatní. Cítím, jak se na mě všichni ostatní dívají. Hele, to je Weah junior. Jaký asi je? Je stejný jako táta? Opravdu to není jednoduché. Já jsem normální hráč, jeden z 22 na hřišti, ale všechno musím dělat o moc lépe než jiní, protože se zkrátka jmenuji Weah.
Je něco, co jste po fotbalové stránce zdědil po otci?
Myslím, že dobrou práci s míčem a rychlost. On byl mnohem větší a silnější, těžko se s ním můžu rovnat.
Mluvil jste s otcem o Slavii?
Ano, voláme si téměř každý den. Přál mi hodně štěstí. Něco málo o Slavii dokonce věděl, párkrát ji viděl hrát.
Radí vám v kariéře hodně?
Ano, pořád. A já jeho názor beru.
Co dnes vlastně George Weah senior dělá?
Žije v Americe a dohání resty, takže zkouší být víc s rodinou. Stále se také trochu angažuje v politice, ale už jen okrajově.
Před dvěma lety kandidoval na prezidenta Libérie. Byl hodně smutný, že prohrál volby ve druhém kole?
Ne, vůbec. Táta není politik. Nemá v politice ani velké ambice. Chtěl jen pomoct své zemi (Libérie se dává dohromady po letech, kdy v zemi byla občanská válka). Stát se prezidentem, to byla jediná šance, jak Libérii pomoct. Bohužel se to nepodařilo.
Vy máte tři pasy: liberijský, francouzský a americký. Která země je vám nejbližší?
Stále se cítím jako Liberijec, narodil jsem se tam, i když je pravda, že svou zemi moc neznám. Naposledy jsem tam byl před dvěma lety. Není tam moc bezpečno. Pořád tam mám kamarády, ale moc často do Libérie nejezdím.
A nebudete svou zemi ani reprezentovat? Budete se raději ucházet o americký dres, v němž jste už nastoupil za výběr do 20 let?
Asi ano. Libérie je na tom špatně. Je tam opravdu složitá politická situace. Chtěl bych hrát za Ameriku, kde mám asi největší šanci se prosadit. Ještě se nabízí Francie, ale tam je zase moc hvězd, superhvězd.
Těch je spousta i v AC Milán, kde jste působil v juniorském celku. Máte mezi milánskými fotbalisty stále kamarády?
Velmi dobře se znám s Maldinim, hodně jsem se v Miláně přátelil i s Kaká. To je opravdu milý člověk. Za svého kamaráda považuji také Drogbu, s tím jsem pořád v kontaktu. Potkal jsem ho na jednom exhibičním zápase, kde hrál táta. V tomhle směru to mám díky němu jednodušší.
Můžete někdy dosáhnout otcova věhlasu?
To bude hodně těžké. Můj bratr Timoty určitě ano. Bude lepší než já i můj táta. Je mu sedm a už hraje se staršími kluky. Rozhodně to bude mít se jménem Timoty lehčí. U mě je hned jasné, že jsem synem George Weaha. Jmenovat se jinak, asi bych nebyl pod takovým tlakem. Ale přesto jsem na to jméno pyšný.
 Slavný liberijský fotbalista George Weah (vpravo) svého syna stejného jména ve snaze získat angažmá ve Slavii podpořil. |
