Při utkání bývají hráči v zajetí emocí. Těžko se ovládají. Každý je vysazený na něco jiného: vadí mu mizerný rozhodčí, hrubý faul soupeře, simulování a zdržování, posměšky, výkřiky diváků, vlastní chyby. Špatně naladěni někdy vstupují už na trávník - stačí kritika v novinách.
"Nejen Marchegiani, ale všichni jsme byli nervózní," vypráví Pavel Nedvěd, záložník Lazia. "V neděli jsme dostali čtyři góly v derby s AS Řím, fanoušci nám rozbili auta. Nesměli jsme v Marseille selhat, proto bylo mezi námi napětí." Ke konfliktům ale převážně dochází mezi protihráči. Fotbal je kontaktní sport plný osobních soubojů. Ovládnout se bývá velmi složité. V hokeji se vyrovnávají účty při bitkách, fotbalistovi však stačí, že se jen ožene nohou a bývá vyloučen. Vztek musí víc dusit.
"Stres u fotbalistů bývá horší, protože trvá celých devadesát minut," tvrdí reprezentační lékař Petr Krejčí. "Hokejista se rozpumpuje, ale pak dvě minuty chladne na lavičce a leccos se mu rozleží v hlavě." Nejhorší ze všeho je hromaděné napětí, s nímž se musejí vyrovnávat trenéři. Hráči jsou v akci a stresy vybíjejí.
"Čert mě ale může vzít, když mě tahají za dres. To je móda," vypráví útočník Pavel Kuka. Jednou mu uplně rozervali dres. "Rozhodčí na mě neodpískal jediný faul a ještě mi dal žlutou kartu. Můžu pak jít z hřiště klidný?" V soukromí je Kuka klidný a uvážlivý, na hřišti patří k energičtějším typům.
Doma bývají hráči jiní, nepřenášejí fotbalové problémy. "Jednou jsem se Jirky zeptala, proč se na hřišti tak rozčiluje," vzpomíná Martina Němcová, žena reprezentačního kapitána, pověstného reptáním. "Do toho se nepleť, řekl mi, a od té doby je u nás fotbal zakázané téma." Ťukání na nervovou soustavu protivníka patří k taktice. Pověst Steauy Bukurešť před čtvrtečním zápasem se Slavií se ze všech stran shodovala: je to tým provokatérů. Když Rumuni prohrávali, tak Zelenka dostal ránu loktem, do ležícího Lukáše Doška záměrně kopli míč.
Cíl slávistů zněl nenechat se vyprovokovat. "Nesmíme oplácet, ale ani si nenechat všechno líbit," říkal před zápasem Luděk Zelenka. Na záludnosti Rumunů existovaly reakce: popíchnout nějakým slovíčkem v angličtině či zatleskat soupeři po nepovedené přihrávce. "Asi je to za hranicí fair play, ale soupeře to vytočí víc než faul. Takové jsou zákony boje," uznává lékař Krejčí.
Najdou se nepolepšitelní hráči, kteří nejsou proti stresu odolní. Takový býval Pavel Nedvěd. Na podzim 1993 ho třikrát vyloučili v lize. "Tehdy jsem si řekl dost. Až když jsem zmírnil výbuchy zlosti, tak se mi hrálo líp," říká. "Jsem už zkušenější a vím, že rozhodčího musím pochválit a on mi to vrátí." Nedvěd zkouší potlačit pocity křivdy, ale stále patří k nejvznětlivějším. Nedávno proti Bosně provokativně zdvihl prst, za což byl Effenberg vyřazen z týmu Německa při mistrovství světa 1994.
Lze tedy zůstat při zápase úplně chladný? "Ne. Jinak by to byl špatný hráč. K maximálnímu výkonu patří i emoce, ale ve správné míře," tvrdí Krejčí.
