„Byl rychlej, důraznej, měl gymnastickou průpravu, nebál se soubojů, šel přímočaře k brance. Pepa byl krásnej člověk,“ řekl Uličný a rozplakal se.
Teprve z telefonu se dozvěděl, jaká tragédie se v Turecku stala. Šural podlehl zraněním, které utrpěl při nehodě minibusu. Klub Alanyaspor jeho smrt oznámil v pondělí ráno.
„Je mi strašně. Držím volant a brečím. Tolik kluků už mi umřelo. Roman Kukleta v šestačtyřiceti. Kamilovi Janštovi nebylo třicet, měl nádor na mozku. Petra Kocmana srazil kamion, když na dálnici měnil kolo. A teď Pepík. Pepíček. Kurník šopa!“ litoval Uličný.
Vlastně bych se měl omluvit, že jsem volal. Nehodilo se to z více důvodů.
Nejzkušenější mezi ligovými trenéry zrovna mířil na pohřeb do Zlína. Na pondělní předpoledne bylo připravené rozloučení s Jaromírem Fuksou, respektovaným funkcionářem, který téměř šedesát let zasvětil zlínskému fotbalu.
V sedmasedmdesáti ho zabila rakovina, přičemž právě v pondělí měl dostat vyznamenání na galavečeru, který pořádá Zlín u příležitosti 100 let od svého založení.
A do toho přišla šílená zpráva z Turecka.
„Kdybych měl vybrat ideální sestavu z kluků, které jsem kdy v Brně trénoval, Pepa by do ní patřil stoprocentně,“ zavzpomínal Uličný.
Byl to on, kdo mu dal šanci, aby poprvé v životě ochutnal ligu. Tehdy v září 2008 proti Spartě. Na dvacet minut vyměnil záložníka Střeštíka a porážku 0:2 neodvrátil. O dva týdny už nastoupil v základní sestavě a gólem pomohl porazit Kladno 2:0.
Pietní místo u stadionu fotbalové Sparty, fanoušci vzpomínají na tragicky zesnulého Josefa Šurala.
„Co si vzpomínám, měli jsme problémy v útoku. Chyběl nám Tomáš Došek i Aleš Besta, tak proč nevsadit na kluka, který to měl v sobě, že jo? Pepík měl talent. Byl to... Nezlobte se, musím zastavit. Kurník šopa! Přes slzy nevidím.“
Vy se nezlobte, pane Uličný.