Pravý záložník Hanácké Slavie Lumír Stoklásek chyboval a kazil třetiligové utkání.
Oba muži na sebe nečekaně "vyštěkli" přímo na hřišti.
Devatenáctiletý mládenec se v 66. minutě utkání, které Kroměříž vyhrála 3:1, neudržel. Po jednom z pokárání na trenéra vykřikl: "Tak mě vystřídej a bude klid!" Trenér jeho přání okamžitě vyslyšel.
Konflikt Chytrý - Stoklásek ovšem nebyl prvním, a nejspíš ani posledním. "Reaguje stále neadekvátně," říká hlavní trenér Kroměříže.
V čem je problém?
Lumír byl vyloučen už v zimní přípravě. Má za sebou i vykázání z tréninku a podmínečný finanční trest. A před dvěma týdny vyloučení z mistrovského utkání v Dětmarovicích. Opakovaně jsme situaci probírali, ale nedá si říct.
Zkratkovitě řeší třeba chvíle, které nastanou po neodpískaném faulu na jeho osobu. Proti Starému Městu odkopával zbytečnou standardku, po níž nám dal soupeř kontaktní gól na 2:1. A na výtku, která byla z mé strany víc než umírněná, reagoval znovu popudlivě... Měl by si uvědomit, že trenéra je třeba respektovat. Víte, já jdu hráči už nejméně čtvrtý měsíc naproti. Neustále si o problému vykládáme, stále to rozebíráme. Teď už vím, že pokud to nešlo po dobrém, půjde to po zlém. Už toho mám dost.
Stokláskův výkřik "Tak mě vystřídej" udivil realizační tým soupeře i diváky. Rozlítil i vás?
Samozřejmě. Jestli někdo nechce hrát, tak nebude. Určitě se na otevřeném hřišti nemíním s nikým bavit na podobné úrovni. Nejsem Stokláskův nepřítel, vycházím mu vstříc. A vyžaduji jen jediné - respekt.
Jaké máte vztahy s ostatními?
S většinou týmu si tykám. Vycházíme spolu kamarádsky. Ale všechno musí mít jisté meze, přes které už zajít nemůžeme. Pokud jde o Lumíra Stoklásku, vykáme si.
Hráč po střídání nasupeně svlékl dres, lavičku minul obloukem a zamířil rovnou do šatny. Dohrávku potom sledoval sám u půlící čáry, za hrazením. Jaké ponese důsledky?
Stoklásek se posadí. Bude mě muset přesvědčit, že chce hrát a že chce přijmout pravidla, která platí ve všech normálních oddílech.
Do poločasu jste ale "diskutoval" na dálku také s kapitánem Lehkoživem. Křikl jste na něho: Tak to mám jít hrát já?
Vznikla situace, v níž se hrálo v defenzívě bez zajištění. Soupeř měl najednou přečíslení o jednoho muže. Dva naši obránci hráli proti třem. To neexistuje. Pokud si to nejsou schopni vyřešit organizačně přímo na hřišti, pokyn přijde z lavičky. Možná nebyl viníkem Lehkoživ. Oslovil jsem ho z toho důvodu, že od něj jako od šéfa očekávám zvládnutí problému.
Vypadalo to jako jasné fotbalistovo odmlouvání...
Nevím, jestli to bylo až tak zřetelné. Asi zavedu trochu jiný metr.
