Jménem všech fanoušků nad osmdesát: Díky!
Bohumil Žídek, věrný fanoušek:
„S manželkou chodíme na Spartu pětapadesát let, poznali jsme všechny generace, všechny hráče a jednoho ojedinělého chlapce. Nebyl to Jurkanin, Kvašňák nebo Honza Berger. Byl to Tomáš, technik v nejvyšší rychlosti, fotbalista s noblesou. Zároveň skromný člověk, perfektní syn a milující táta.
S jeho rodiči se přátelíme spoustu let. Když se stěhovali z Proseka do domečku v Šestajovicích, u nás na půdě měli uložené věci. Od brambor až po kusy nábytku. Tomáš a jeho brácha Jirka nám vyrůstali před očima. A než Tomáš odešel do Dortmundu, ptal se nás: Budu na to mít? Říkali jsme mu: Neměj strach.
Měli jsme poslední přání, které jsme opakovali rodičům Evičce s Jirkou: Jménem všech sparťanských fanoušků, kterým je přes osmdesát, zkuste Tomáška přesvědčit, aby se vrátil. Je to poslední šance, abychom ho na Spartě viděli.
Vím, že naše slovo nehrálo roli, přesto se nám splnil sen. Když poprvé pózoval s desítkou na dresu, dojalo nás to. Tomáši, děkujeme!“
Děti, to je pan Fotbalista, pojďte taky na Letnou
Lukáš Zelenka, bývalý spoluhráč:
„Zrovna mám před sebou noviny a vidím Tomášovu fotku. Jestli existuje šance, že v sobotu nastoupí, chci být u toho. Vezmu všechny tři děti, aby viděly pana Fotbalistu. Víte, já jsem na ligový fotbal zanevřel, ani na Spartu nechodím, ale tohle je událost. Cítím, jak mě to nastartovalo. Zpestření.
Když jsme byli kluci a hráli za sparťanské žáky, nikdo na nás neměl. Vystačili jsme si sami dva. I v dorostu. Hráli jsme poslepu, dopředu jsme věděli, co ten druhý udělá. Pamatuju, jak nás na spodním hřišti na Letné pozorovali slavní hráči áčka. My k nim vzhlíželi a oni si možná říkali: Tihle dva nás časem nahradí.
Tomáš je jiná fotbalová dimenze a má veliké sparťanské srdce. Věřím tomu, že se Sparta probudí, přestane hrát profesorsky a Plzeň nám nebude krást tituly. Tomáš je načichlý vítěznou mentalitou a vášní. Ve Spartě by se mu všichni měli podřídit, jezdit po zadku a žrát trávu. Měli by si uvědomit, že být ve Spartě, to je privilegium. Tome, ukaž jim to!“
Trochu tajemný, nesmělý. A vždycky výjimečný
Petr Halaburda, autor Rosického autobiografie „Hvězdám v patách“:
„Tomáš působil jako zjevení. Vědělo se o jeho talentu, ale způsob, jakým se prosadil mezi dospělými, byl a dodnes je výjimečný. Vždyť on přeskočil jedenadvacítku, která přitom tehdy šla od úspěchu k úspěchu.
Pro média zůstal trochu tajemný, nesmělý, chrání si soukromí. Nezapomenu na jeho první příchod před novináře na Letné: vyjukaný mladík v koutě jako by ani moc nechápal, co od něj ten hlouček s diktafony chce.
Nejšťastnějšího jsem ho zažil, když mu před deseti lety vyšel přestup do Arsenalu. A pak samozřejmě při narození syna, což bylo dlouho poté, co jsme spolu pracovali na autobiografické knize. Hodně lidí kroutilo hlavou: První rok v Dortmundu, kariéra začíná a on už sepisuje knihu? Nebyly to obvyklé memoáry. Tomáš a jeho nejbližší nechali nahlédnout do nadšené sportovní rodiny, která se pro kariéru svých synů obětovala. Spoustu malých chlapců ten příběh ovlivnil. Tomáši, přeju hodně úspěšných zápasů, které podtrhnou tvou velkou kariéru!“
Střílej víc přímým nártem! Anebo ne...
Jan Hroneš, první trenér ve Spartě:
„Ještě mu nebylo sedm, když přišel na první trénink z Kompresorů. Slaboučký, hubený. Po hodině povídám rodičům: Rovnou mu můžete vyřídit registraci, v sobotu se hraje!
Za svůj vklad do Tomášovy kariéry považuju hlavně to, že jsem mu nevzal chuť do fotbalu. On byl výjimečný už jako špunt. Zatímco ostatní jsem musel fotbal učit, jeho jsem trénoval. Pomohla mi metoda holandského trenéra Coervera, který jezdil po Jižní Americe, aby pochopil, co chybí chlapcům v Evropě: cit pro míč, dribling, levá, pravá, hlava nahoře, nekoukat na balon. Jednoduchá cvičení natočil na VHS, já si kazetu okopíroval a jel tu technickou abecedu ve Spartě. Tomáš v technice vynikal, hladil balon kopačkou jako nikdo jiný.
On má zvláštní klenbu, proto jsem ho nabádal: Tome, neběhej tolik po patách! A taky: Střílej víc přímým nártem, budeš to potřebovat! Spletl jsem se, Tome. Ty si vystačíš s tou svou šajtlí. Vítej zpátky!“
Věřím, že vyvrátí mýtus o smutných návratech
František Kopač, trenér ze sparťanského dorostu:
„Je to pohlazení na duši, že se vrací. Takový hráč už se možná nenarodí a je dobře, že ho znovu budeme mít na očích. Je to velikán! Moc bych si přál, aby vyvrátil mýtus, že slavní hráči při comebacku domů velkou díru neudělají. Tomáš je schopný Spartu táhnout.
Měl jsem možnost sledovat jeho první kroky mezi dospělé a byl to zážitek. Na každém tréninku vymyslel originální kouzlo s míčem, které pak rovnou překlopil do zápasu. Na něm jste poznali, že chce něco dokázat. Byl pilný, cílevědomý, poctivý, nechal si poradit. Po tréninku zůstával na hřišti a já se podivoval, jak se snaží pořád střílet šajtlí. Co to vymejšlíš? ptám se ho. Připadalo mu to jako nejlepší řešení, že trefuje míč pravým vnějším nártem. I přes zeď to zkoušel.
Na první pohled to byl geniální záložník, a když jste ho poznali blíž, ukázal vám, že je to i bojovník s charakterem. Proto se dostal ze všech svých zranění. Proto je teď zpátky na Spartě.“
30. srpna 2016 |
