Dvaadvacetiletý stoper od loňského léta má za sebou sedmapadesát utkání, což je zdaleka nejvíc ze všech fotbalistů reprezentační jedenadvacítky.
Ale vytočený byl až po tom posledním, po středečním semifinále mistrovství Evropy proti Švýcarsku (0:1). "Takhle naštvaný jsem snad nebyl nikdy," přiznal. Ač je v týmu až desátý nejstarší, hned po utkání si v kabině vzal slovo.
Asi to nebylo pro ostatní nic příjemného. Je to tak?
Trochu jsem zvýšil hlas. Přidali se ke mně i další kluci, mluvili jsme na rovinu. Ale když se nedaří, musíte k něčemu takovému sáhnout. Nejde přece, abychom se plácali po ramenou a dokola si říkali, že další zápas už bude lepší.
A že jste první vystoupil zrovna vy, vyhlášený kliďas a flegmatik.
Je jedno, kdo si vezme slovo. Ať jste mladší než ostatní nebo ten nejstarší. Prostě jsem to vzal na sebe, cítil jsem to tak a přidali se další. Bylo to dobře. Aspoň je vidět, že to nenaštvalo jen mě.
Sportovní stránky iDNES.cz jsou nově na Facebooku, staňte se fanoušky. |
Byly tam výčitky? Vyhrotilo se to vůči někomu osobně?
Spíš všeobecně. Každý přece vidí, jaké děláme chyby, kde to nefunguje. Jednotlivce bych nekritizoval.
Oponoval někdo?
Myslím, že to nikdo ani nemohl. Zvlášť ne po zápase, kdy bylo všechno špatně. Řekli jsme si věci, které nefungovaly. Sami jsme viděli, že to na hřišti nešlo.
Co přesně vám nešlo?
Z naší strany to bylo absolutně bez šance. Za celý zápas jsme skoro nic neměli, až něco v prodloužení. A to jsme hráli se Švýcarskem, které mělo být pro nás přijatelným soupeřem. Jenže na nás vzadu se valil jeden útok za druhým. Prostě se něco už stát muselo.
Byl jste nažhavený už na hřišti, to bylo vidět.
To vyplynulo ze situace. Trochu jsme ztráceli nervy, emoce k fotbalu patří.
V kabině šlo také o emoce?
Taky. Ale pak jsme si v autobusu sedli a povídali si už normálně.
Bylo to pro vás horší v tom, že až do šampionátu v Dánsku většinou na hřišti všechno fungovalo?
Samozřejmě. Přehráli jsme Němce, s Holanďany jsme měli hodně šancí, s Francií taky. Dva roky jsme neprohráli, ale tady na mistrovství Evropy máme období, kdy si nevypracujeme nic.
Dolehla na vás tíha šampionátu?
Je to možné. Je rozdíl hrát přátelák a pak semifinále mistrovství Evropy. Je na nás tlak, přijeli jsme sem jako favorité. Tady by se měla ukázat pravá síla mužstva. Ale nezvládli jsme to.
Takže vaše síla není tak velká?
Stojím si za tím, že fotbal hrát umíme. Ukázali jsme to několikrát. V kvalifikaci i v přípravě. Teď na někoho možná padla nervozita, možná nemáme formu.
V sobotu vás čeká ještě poslední a důležitý zápas o účast na olympiádě. Jak to po výkonu se Švýcary chcete zvládnout?
Je spousta věcí, které musíme změnit. Ale pořád hrajeme o olympijské hry, o motivaci snad ani mluvit nemusíme.
Myslíte si, že ty nepovedené výkony zlomíte?
Čtyři zápasy hrajeme stejně, takže nemůžeme čekat, že po kritice se to úplně zlomí a začneme hrát o sto osmdesát stupňů jinak. Ale třeba nám kritika pomůže.
Když pomineme hru, tak jste postoupili z velmi těžké skupiny a jste mezi nejlepšími čtyřmi týmy v Evropě. To zase tak špatné není.
Postoupili jsme se štěstím. Třeba Ukrajina si to zasloužila víc, hrála lepší fotbal. My něco předvedli v první půli s Anglií a dvacet minut s Ukrajinou. Španělsko, to je bez komentáře. A teď jsme zase narazili.
Čeká vás Bělorusko. Jak ten zápas může podle vás vypadat?
Určitě to nebude o nějaké kráse. Musíme to ukopat, jakkoli uhrát.
