Michalík byl v závěru ligového utkání Ostrava - Sparta 3:2 vyloučen za nesportovní chování. Červenou kartu viděl za úmyslné poražení čtrnáctiletého podavače míčů, Poborský zase při odchodu do kabin novinářům, kteří ho žádali o dojmy ze zápasu, sprostě vynadal a poslal je někam.
"Jako fotbalista, který toho za kariéru prožil dost, musím říct, že se do pocitů obou sparťanů umím vžít. Takže je docela chápu. Což ale vůbec neznamená, že je omlouvám.
Nejprve tedy Michalík. Běží poslední minuty, Sparta dohání jednobrankové manko a Michalík si běží pro míč, který skončil někde v autu. A podavač míčů, místo aby hru urychlil a míč mu podal, protože kvůli tomu tam přece je, se ani nepohne. Přestože míč má opodál, jen si ten kluk vychutnává, jak hráč zoufale pospíchá.
Takže se Michalíkově zkratu se moc nedivím. Opravdu to byl jen zkrat, když v zápalu boje reagoval na poťouchlost. Samozřejmě, že obrovskou událost z toho dělá fakt, že porazil dítě. To bylo v Michalíkově případě to něštěstí. Ale když jsem se pak doslechl a dočetl, jak to Michalík od sparťanských šéfů odskáče, připadá mi reakce letenského vedení na tenhle jeho přestupek přehnaná.
Vzpomínám, jak jsem jednou někde taky vrazil do podavače míčů. Přesně jako ten kluk v sobotu v Ostravě mě provokoval tím, že se jen škodolibě posmíval a na míč kašlal. Už ani nevím, jestli jsem ho taky povalil, určitě ale pěkně zavrávoral. Jenže, tohle se přešlo, protože se nejednalo o dítě. Ale můžu říct, že v té chvíli bych toho dědka nejradši přerazil.
S Poborským už je to horší, i když je mi jasné, že jeho reakce se mnoha novinářům hodila. Samozřejmě jeho slova buď celá, nebo jen v náznaku ochotně uveřejnili. Jenže pokud vím, tak Poborský se už několikrát nechal slyšet, že k zápasu se vyjadřuje až když osprchovaný a převlečený odchází z kabiny. Takhle například mluvil k utkání v Teplicích, které Sparta taky prohrála.
Takže teď si na něj novináři s velkou chutí počkali hned při jeho odchodu ze hřiště. A vsadil bych se, že většině reportérů Poborského reakce udělala větší radost, než kdyby jim k zápasu opravdu něco řekl. Jako by čekali na to, aby z něj mohli udělat pitomce.
Ale pochopitelně k tomu musím dodat, že i když byl Poborský pod obrovským psychickým tlakem, naštvaný z porážky, kterou ještě ani nemohl pořádně strávit, vulgární být neměl. Stačilo nevšímavě projít a zmizet v kabinách. Na to, jakými kluby už tenhle fotbalista prošel, by se měl v takových chvílích dokázat povznést.
Řekl bych, že právě Poborský měl zachovat důstojnost, měl si uchovat vlastní tvář. Leckdo si teď může myslet, že jeho skutečnou tváří je ta, kterou ukázal novinářům na Bazalech.
Když to shrnu, nebylo to rozumné ani od Michalíka, ani od Poborského. Ale kde vlastně je rozum v tak vypjatých chvílích? Přesto se ale takhle zachovat neměli. A pokud bych měl nad některým z těchto prohřešků přece jen přimhouřit oči, určitě by to byl ten Michalíkův."
