Proč? Protože všichni ligoví rozhodčí v Česku musí před jarem podepsat etický kodex. Dostanou výrazně víc peněz, stanou se takzvanými poloprofesionály, ale zároveň musí slíbit, že budou neúplatní a každý podezřelé jednání nahlásí. "Já jsem profesionálem už deset let a považuju to za svou velkou výhodu," řekl jednačtyřicetiletý Webb.
Ještě v roce 1996 se jako policejní důstojník staral o české fanoušky při mistrovství Evropy v Anglii, na loňském Euru pak jako respektovaný profesionální sudí pískal čtvrtfinále Česko - Portugalsku. Časy se prostě mění.
Mr. Webb a Češi v Anglii"Můj vztah s Petrem Čechem a Tomášem Rosickým je naprosto excelentní. I když je pravda, že zrovna Tomáše poslední dobou moc nepotkávám, protože bývá dost zraněný. Oba chlapci jsou velmi příjemní. Jako sudí k nim sice přistupuju nezaujatě, ale pokud jde o osobní vztah, tak Tomáše i Petra považuju za vynikající vyslance Česka. Vím, že u vás je fotbal nesmírně populární, což jsem zažil na vlastní kůži. Naposledy loni ve Varšavě při čtvrtfinále Eura. Vaši chlapci sice prohráli, ale hráli přesně ve smyslu fair-play." |
Jak vy vlastně vnímáte český projekt s etickým kodexem? Díky němu rozhodčí přestávají být amatéry.
Je to krok dopředu. My v Anglii máme podobný kodex už několik let. Jedná se o soubor pravidel, kterých se musí funkcionáři, hráči nebo rozhodčí držet. Jakékoli závadné chování musí být neprodleně oznámeno, aby každý věděl, co si smí a nesmí dovolit. Všichni, včetně majitelů či sponzorů, musí vědět, že fotbalové prostředí je čisté a neexistuje v něm korupce.
Takže máte informace o tom, co se teď děje v Česku? Může podobný projekt vymýtit korupci na ligové úrovni?
O vašich problémech nemám příliš informací, ale chápu na co narážíte. Například v Německu nebo Polsku došlo k usvědčení rozhodčích z korupčního jednání a my musíme udělat všechno, abychom proti tomu bojovali. Pryč s korupcí, pryč s nelegálními sázkami. Já jsem se s ovlivňováním osobně nikdy osobně nesetkal, ale vím, že potencionálně taková možnost existuje. I to je důvod, proč se podepisuje etický kodex. Rozhodčí musí vědět, jak reagovat v případě, kdy se je pokusí někdo podplatit nebo mají podezření z ovlivňování. Když rozhodčí za svou práci dostanou přidáno, je pravděpodobné, že se pokušení ovlivnit zápas zmenší. Většinou přece platí: hlavní důvod, proč se to stává, je finanční. Se zvýšením odměn snižujete riziko.
Čistě teoreticky: jak byste reagoval vy, kdyby vás někdo - diplomaticky řečeno - požádal o pomoc?
My máme jasná pravidla. Prvním kontaktem by byl můj nadřízený orgán, čili Fotbalová asociace. Pak máme přímé telefonní číslo na FIFA, které jsem nikdy nemusel použít. Ale věřte mi, je to horká linka, která se může vytočit kdykoli. Všichni rozhodčí mají povinnost jakýkoli pokus o nekalé nebo podezřelé jednání nahlásit. My se tím kromě jiného také chráníme. Jakmile to ohlásím, už nejsem zranitelný.
I vy jste se přitom během kariéry dostal do šuškandy, že straníte Manchesteru United. Jak to tedy je?
Můžu vám garantovat, že já a všichni moji kolegové v Anglii jsme neutrální a nezávislí. Jako každé lidské bytosti však děláme chyby. Můžu čestně a kategoricky prohlásit za sebe a za kolegy, že ke každému utkání přistupujeme neutrálně. Mimochodem, právě to je jeden ze základních požadavků, které v kodexu podepisujeme.
Než jste se stal profesionálem s píšťalkou, býval jste policistou. Jak vám minulá profese pomohla?
Zcela nepochybně mi prospěla v osobnostním rozvoji. Musel jsem rozvíjet komunikační i manažerskou zodpovědnost, což se mi teď hodí. Není náhoda, že profesionální sudí často pocházejí z profesí, v nichž museli hodně komunikovat. Učitelé, vrcholoví manažeři, policisté... Jako policista v severní Anglii jsem řešil situace, které jsou v lecčems podobné těm, které teď řeším po celém světě jako rozhodčí. Musím rychle analyzovat a rychle se rozhodnout. A nesmím se toho rozhodnutí bát.
Právě letos je to 150 let, kdy vznikla první fotbalová pravidla. Existuje v nich nějaké, které byste poupravil?
Nevím. Jak se vyvíjela pravidla od roku 1863, tak se vyvíjel i fotbal sám. Dřív na hřišti bývali dva rozhodčí, každý tým si na utkání přivedl svého. Hráči se však na něj obraceli jen v momentech, kdy si nebyli úplně jisti. Rozhodčí tehdy nebyli tak důležití a totéž platilo pro fotbal. Jenže doba se změnila, z fotbalu je fenomén a rozhodčí mají zásadní vliv. Proto jsou pod neustálým drobnohledem.
Dokážete laikům vysvětlit, jak těžké je být rozhodčím?
Musím říct, že dělat rozhodčího v roce 2013 je obtížnější než dřív. Mnoho lidí o zápasech píše, všechny zápasy se vysílají v televizi... Abychom byli schopni všem novým výzvám čelit, musíme se na každý zápas připravit fyzicky i mentálně. To vůbec není snadné.
Můžete být konkrétnější?
Zaprvé musíte mít fotbal rád a rozumět mu. Neznám rozhodčího, který by začal pískat a fotbal mu byl lhostejný. Zadruhé musíte být fyzicky i psychicky perfektně připravený. A musíte umět pozitivní komunikace. Nebo jinak: musíte přesvědčit lidi, že to, co na hřišti děláte, je naprosto zásadní. Vaše verdikty už nejdou vzít zpátky.
KAPITÁN MUSÍ VEN. Steven Gerrard, vůdčí osobnost Liverpoolu, právě dostává červenou kartu od rozhodčího Howarda Webba.
BĚZTE OD SEBE. Rozhodčí Howard Webb uklidňuje situaci v průběhu zápasu Arsenal - Newcastle.
Je výhodou být profesionálem?
Ohromnou. Jako profík jsem schopný rozhodovat líp, protože se soustředím jen na fotbal. V čase, kdy jiní musí do práce, tak já se věnuju hře, studiu a tréninku. Souhlasím, že úplná profesionalizace sudích není snadná a ne v každé zemi se může uskutečnit, přesto je z mého pohledu užitečná. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že jako profesionál se můžu na zápasy připravit líp. Stává se, že rozhodčí udělá špatný verdikt jen kvůli tomu, že se příliš soustředí na problémy mimo hřiště. Já mám čas analyzovat své verdikty a můžu kupříkladu do detailu rozebrat, proč jsem tu kterou udělal chybu. I přemýšlení o chybách je velmi důležitý proces.
Jak dlouho vás trápí, když se upísknete nebo uděláte kiks?
Všichni jsme lidé, proto nejsme bezchybní a můžu říct, že když někdy chybu udělám, tak mě to bolí. Jak jsem řekl, snažím se být v každém zápase co nejpřesnější a nejnestrannější. Udělám-li chybu, která má přímý vliv na výsledek zápasu, tak o tom přemýšlím velmi intenzivně. Moje žena by vám nejlépe řekla, jak se tím trápím. Ale opakuju: fotbal je sportem, v němž se chyby stávají. Dělají je hráči i rozhodčí. Nikdo nejsme dokonalí.
Nepomohlo by vám video? Nebo také vy jste zastáncem teze, že stroje berou lidem práci?
Už jsem několikrát zmiňoval, že fotbal mám strašně rád a užívám si ho právě proto, jak se hraje rychle, pestře a bez přerušování. Zároveň všichni chceme, aby byl přesný a spravedlivý, což není snadné skloubit. Mám trochu obavy, že budeme-li tu krásnou hru obměňovat příliš, tak změníme také náhled na fotbal. Ale k otázce: my rozhodčí pracujeme s nástroji, které máme k dispozici. Až lidé, kteří o tom rozhodují, zváží používání videozáznamu, tak se přizpůsobíme. Pokud se video zavede při brankových situacích, rozhodně nám to usnadní práci. Budeme jednoznačně vědět, zda gól byl či ne. Co se další technologie týká, měli bychom se zamyslet, zda by pak fotbal neztratil svou atraktivitu.
Šéfka českých rozhodčích Dagmar Damková by ráda dostala do televize pořad, který by po každém ligovém kole analyzoval sporné verdikty sudích. Je něco podobného také v Anglii?
Ne úplně. Ale každé pondělí se o tom v jednom sportovním pořadu krátce diskutuje. Hlavním cílem je vzdělávat fanoušky, které zajímá, jak se vlastně při rozhodování postupuje. Jde o to, aby si lidé uvědomili, že k chybám dojít může, a zároveň to, že nám nejsou lhostejné. Chceme vysvětlit třeba to, že rozhodčí stál ve špatném úhlu, proto situaci nemohl vidět přesně.
To asi sami rozhodčí nevidí v televizi rádi.
Máte pravdu, ale my se nesnažíme učit se jen z pozitivních příkladu. I chyby druhých vás poučí.
Jak se vám vlastně žije pod permanentním tlakem?
Dobrá otázka. Zrovna nedávno jsme v Anglii mezi profesionálními rozhodčími dělali psychologický průzkum, ze kterého vzešel jeden základní rys: všichni jsou mentálně velmi odolní. Věřte mi, že kolem rozhodčích existuje spousta tlaků, a to je také jeden z důvodů, proč je dobrý být profesionálem. Pokud na vás z druhé strany tlačí i vaše regulérní zaměstnání, je mnohem obtížnější to všechno zvládat. Jinak my velmi úzce spolupracujeme také se sportovními psychology, protože mentální stránka bývá při rozhodování klíčová. Jistě, jako rozhodčí potřebujete mít výbornou fyzičku, ale jste-li slabí mentálně, je to špatně.
Vám na hřišti odvaha a mentální síla nechybí. I proto jste pískal finále Ligy mistrů i finále mistrovství světa v Jižní Africe. Jaké to bylo?
Privilegium a čest. Vrchol mé kariéry. Mohl jsem svou zemi reprezentovat v nejdůležitějších zápasech roku. I pro rozhodčí z Česka platí, že mají podobnou šanci jako já. Limity se snižují. Pokud jste ochotni své práci obětovat všechno, můžete se dostat až na vrchol.
