V zápase Juniorské ligy proti Slavii dostal ránu loktem do ledviny, a ta praskla. Lékaři se nejdřív poškozený orgán snažili zachránit, ale nakonec mu jej museli vzít.
"Bylo to tehdy fakt hrozné. Určitě nejhorší dny mého života," tvrdil 22letý Vukadin Vukadinovič, který přišel v lednu 2012 do Jablonce z Táborska. A na startu této sezony poprvé nastoupil v prvoligovém zápase, na hřiště šel už třikrát jako střídající fotbalista a naposledy v Ostravě si dokonce vychutnal premiérový prvoligový gól.
Jak vzpomínáte na to těžké zranění z Juniorské ligy?
Vzpomínám na to velice nerad, ale pořád mám ten zákrok v hlavě. Byl nefér. Ten frajer ze Slavie vůbec nechtěl hrát balon a šel jednoznačně jen do mě. Určitě mě nechtěl takhle napálit, ale byl to od něho úmysl mě trefit a já jsem skoro deset měsíců pořádně nehrál fotbal.
Čekal jste, že po náročné operaci naskočíte do první ligy tak rychle?
Vůbec ne. Abych řekl pravdu, tak v tom říjnu loňského roku jsem o fotbalu vůbec nepřemýšlel. Hlavně jsem chtěl být zdravý. Byl jsem tři měsíce doma, pak jsem zkusil sám trošku trénovat, zjistil jsem, že by to šlo a jsem moc rád, že to takhle nakonec vyšlo. Že zase můžu dělat fotbal naplno.
Jaké vlastně byly prognózy lékařů pokud šlo o sport?
Vůbec nedoporučovali, abych s jednou ledvinou hrál fotbal, ale že je to jen na mně. V týmu mám velkého kamaráda Víťu Beneše, který si prožil o hodně dřív to samé. Bavili jsme se o tom všem, protože on se také dokázal vrátit a hraje fotbal na vrcholové úrovni. Jezdil za mnou do nemocnice, fakt mi hodně pomohl.
Cítíte strach v soubojích?
Myslím na to, ale postupem času strach zmizel. Do soubojů musím chodit naplno. Náhoda je sice blbec, ale je malá pravděpodobnost, že by se mi stalo dvakrát to samé.
V pondělí v Ostravě při výhře 4:0 jste oslavil premiérový gól v první lize, jak jste si to užil?
Byl to neskutečný pocit. Třešňa (Třešňák) má na tom gólu hlavní podíl. Ze strany na mě poslal perfektní centr na malé vápno a mně stačilo jen nastavit hlavu a poslat míč do protipohybu brankáře. Měl jsem snadnou práci.
Po letní přípravě jste se udržel v prvoligovém kádru Jablonce, překvapilo vás to?
To ano a moc mě to potěšilo. Hlavně jsou u týmu trenéři Skuhravý a Drsek, kteří mě znají už z juniorky. Sice jsme ze začátku přípravy chvíli uvažovali, že bych šel někam na hostování, protože jsem přece jen dlouho kvůli tomu zranění nehrál, ale postupně jsem asi přesvědčil, že na to mám a zůstal jsem.
Zatím máte na kontě od letošní sezony první tři starty v lize jako střídající hráč, kdy se asi objevíte v základní jedenáctce?
Doufám, že brzy, už se na to hrozně těším.. Je možné, že to vyjde teď v sobotu doma proti Znojmu. Máme teď díky postupu v Evropské lize hodně nabitý program, takže třeba bude trenér některé hráče na Betis Sevilla šetřit.
