Vyřazení jste ještě nevydýchal?
Snažím se, ale jsem zklamaný. Ve Skotsku hrajeme 1:1 a pak si to v odvetě takhle zkazíme.
V Anglii je asi kolem zápasu hodně vzruchu. Noviny určitě píší, že jste prohráli bitvu o Británii.
Já nevím. Noviny tady nečtu.
Vůbec? Proč?
Nějak jsem si na to zvykl. První půlrok v Liverpoolu do mě novináři dost šili, tak jsem to přestal číst. Za nějaký čas by si člověk třeba mohl o sobě přečíst chválu, ale i ta by byla zveličená. Tady vás buď strašně zpraží, nebo vynášejí do nebes. K čemu to potřebuji?
Třeba abyste se utvrdil, jestli jste hrál dobře nebo ne.
To nejvíc poznám podle reakcí fanoušků a trenéra. Co asi tak můžou psát dneska noviny? Že jsme to zbabrali, nic jiného.
Baví mě konkurence
Podobně mohou noviny psát vlastně o celé sezoně Liverpoolu, ne?
Nemám ze sezony dobrý pocit, i když jsme měli parádní rozjezd. Jenže pak přišla dlouhá šňůra bez vítězství a teď jsme strašně nevyrovnaní.
Rozpačitý jste i z osobních výkonů?
Určitě. S Liverpoolem nám zbývá do konce ročníku osm zápasů, ale myslím, že v nich už to nezachráním. Spíš budu bojovat, abych se dostal do sestavy.
Přitom nedávno jste za Čechy v týmu, Patrika Bergra a Milana Baroše, prohlásil, že hrajete o budoucnost v klubu. Že nadešel čas ukázat, jak jste dobří. Moc se to nedaří, že?
To ne. Já to ale řekl v lednu, kdy jsem cítil formu. Jenže pak jsem se zranil v nároďáku proti Francii a těžko se vracím zpět. Předtím jsem si zase za reprezentaci proti Jugoslávii poranil malíček. Zranění mě brzdí.
Jsem čtyři roky v Liverpoolu a pořád se tady peru o místo.
Jsou kluby, hlavně ve Francii, kde byste se o ně prát nemusel.
Také jsem o tom přemýšlel. Jenže pouze loni do léta, než jsem tady na tři roky prodloužil smlouvu.
Před podpisem jste přemýšlel, že půjdete cestou Patrika Bergra? Čili že pranici o místo v základu Liverpoolu v podstatě vzdáte?
Byl jsem spíš rád, že mi Liverpool prodloužení smlouvy nabídl. Pak jsem s podpisem moc neváhal. V evropském fotbale je krize a tahle nabídka znamenala jistotu.
Ani podpis pod smlouvou není úplná jistota.
Jasně, může se stát, že mi kouč Houllier v létě řekne: Nepočítám s tebou, sežeň si něco jiného.
Takové náznaky jsou?
To ne. Houllier se mnou měl sice před časem pohovor, kde mi řekl, že není spokojen s mými výkony. To ale bylo v době, kdy Liverpool nemohl dlouho vyhrát, Houllier takhle hovořil ještě asi ke čtyřem hráčům. S trenérem mám dobré vztahy. Na druhou stranu nehraju pravidelně, takže odchod z klubu nemůžu úplně vyloučit.
Co byste dělal pak?
Snad by nebyl velký problém si něco sehnat. Dobré kontakty mám ve Francii, v Lensu jsem prožil krásné tři roky. Jednou bych se chtěl do Francie jako hráč vrátit.
Tak proč jste to v létě neudělal?
Protože mě velká konkurence v Liverpoolu nutí pořád na sobě makat, to mě baví. Ze Slavie jsem před lety chtěl jít právě kvůli pocitu, že tam mám vše jisté. VLensu jsem míval po čase podobné pocity. VLiverpoolu žádné zahnívání nehrozí, příští sezonu v klubu chci ještě určitě být.
Nechci dát bolest najevo
Nebojíte se ale, že vás nejistá pozice v klubu připraví o místo v reprezentaci?
(dlouho přemýšlí) Jedno je jisté: když nebudu hrát, mám s nároďákem utrum. Ale teď se cítím jako jeho součást a myslím, že i trenér Brückner si dovede nominaci obhájit. Teprve až přijdou neúspěchy, začne se pitvat, proč hrál ten, a ne druhý.
Neúspěch může nastat už za týden v kvalifikaci o Euro 2004 v Nizozemsku...
Porážka, kterou samozřejmě nejde vyloučit, ještě neznamená neúspěch. Nechci si dělat pro Holandsko dopředu alibi, ale v ten určitý den může být lepší. To přece nebude znamenat, že nároďák jde špatnou cestou.
Tedy už nejste posádka, která si pochutnává na kaviáru, ačkoliv jde loď ke dnu?
K ní jste přirovnal reprezentaci po krachu kvalifikace na loňský světový šampionát.
To se ani nehodí, takhle porovnávat. Tehdy jsem si říkal: Ty a reprezentace? Hele, už to stačí! Jenže pak jsem si uvědomil, že takhle končit nechci. Teď se pokaždé do reprezentace těším.
Takže už nemáte pocit, že vás čeští fanoušci nemají příliš rádi?
Dávali mi to znát po spálených šancích právě v kvalifikaci o mistrovství světa. Mají na to právo, asi už jsem i okoukaný. Ale na druhou stranu je mi to jedno.
Skutečně?
Pro mě je důležité: Máš formu? Hraj! Nemáš? Smůla! Jiné měřítko není. Ale i k těm, co zrovna nehrají, by možná mohl zůstat respekt.
Vy ho necítíte?
Nestěžuji si, jsem v podstatě spokojený. Myslím, že se mi v nároďáku od té doby povedlo pár zápasů. Loni v květnu před přátelákem s Itálií na mě fanoušci pískali, pak jsem dal gól a byl slavný. Takoví jsou lidé.
Ale neříkejte mi, že vám je to jedno, že vás to nebolí.
To víte, že bolí. Ale nechci to dát najevo.
