Votava už ví, jak vypadá i štěstí

P r a h a - Jednou se smůla od fotbalisty Tomáše Votavy, obránce bundesligového Mnichova 1860, odvrátila a napomoc mu přispěchalo štěstí. Byl už nejvyšší čas. Po dlouhé době dostal šanci v bundeslize, jeho tým vyhrál ve Freiburgu 3:0. Dokonce se dostal do sestavy kola. Od té doby nevynechal v Německu jediný zápas, stejně jako v české reprezentaci. Ale chybělo málo a Votava by zase upadl v zapomnění. Freiburg totiž nastřelil dvě tyče. "Bylo to štěstí. Na druhou stranu jsme v následujícím zápase s Leverkusen zase vyhráli s nulou. Přitom Mnichov měl vždycky tak tři nuly za sezonu," podotýká Tomáš Votava.

Votava v létě 1999 znenadání zmizel ze Sparty do Německa. Ale dosud měl jen pech. Na jednom z prvních tréninků mu praskla achilova šlacha. K prvnímu zápasu nastoupil až na jaře loňského roku, ale mužstvu se zrovna nedařilo. Jaro proseděl na lavičce. V létě si zase poranil koleno. "A když jsem se konečně uzdravil, byl konec podzimu," říká.

Když teď mluví o zdraví, zaťuká pokaždé prstem na dřevo. Tolikrát si prožil utrpění. Evergreenem byla jeho svalová zranění ve Spartě. "To jsme si zavinil sám. Nedoléčil jsem natažený sval a pak mi prasknul."

Teď si libuje. Prožívá báječné období. Ale vrátit se zpět nebyl žádný med. "Hlavně po psychické stránce to bylo těžké. Když nepočítám dva zápasy, tak jsem rok a půl nehrál. Podržela mě rodina."

Mnichov koupil reprezentačního libera, sliboval si od něj hodně, ale Votava chodil víc po doktorech než na hřiště. "Kolikrát jsem si připadal už i blbě."

Jakmile se dočkal příležitosti v Mnichově, nezapomněli na něj v české reprezentaci. "Ale s tím jsem vůbec nepočítal. Byl jsem příjmmně překvapen a rád jsem přijel." Na dotaz, zda mu nebylo divné, když rok a půl nehrál, a pak po jednom zápase v bundeslize dostal pozvánku do národního mužstva, Votava reagoval: "Ono tomu pomohlo, že Rada s Řepkou měli trest. Ale přece neřeknu, že nepřijedu."

V Mnichově si reprezentanta váží. "Naše reprezentace je v Německu považována za velmi silnou, je cítit od hráčů respekt."

Jeho místo je uprostřed obrany, přitom v Německu a reprezentaci hraje něco jiného. "V Mnichově hrajeme téměř v řadě, ale mám za úkol se stahovat a hrát jakého si libera. Je to pohodlnější," vysvětluje. "V reprezentaci jsme v lajně, mám víc práce, hraju i na hráče. Ale zatím to funguje."

Tomáše Ujfalušiho, svého nového parťáka z obrany, donedávna ani neznal. Přitom jejich domluva na hřišti je jedna z nejdůležitějších pro úspěch mužstva. "Věděl jsem, že je z Olomouce, ale až když přestoupil do Hamburgu, jsem ho začal sledovat." Na poznámku, jestli ho napadlo, že s ním vytvoří stoperskou dvojici v reprezentaci, Votava reagoval: "Mě hlavně nenapadlo, že se tam tak rychle dostanu já."

Z poslední kvalifikace na Euro oprášil spolupráci s gólmanem Srníčkem. "Skvěle nás diriguje, umí hrát oběma nohama, takže není problém mu v nouzi poslat malou domů," pochvaluje si Votava.